Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 23/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň - jih rozsudkem ze dne 9. března 2005, č. j. -249, uložil žalované zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1,275.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 4 % p. a. od 27. 8. 2002 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků, státu a o poplatkové povinnosti. Žalovaná proti tomuto rozsudku podala odvolání. Protože přes kvalifikovanou výzvu soudu ve smyslu , 3 , o soudních poplatcích, v platném znění, nezaplatila ve stanovené lhůtě soudní poplatek z odvolání, soud prvního stupně usnesením ze dne 24. května 2005, č. j. -255, odvolací řízení zastavil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Žalovaná toto rozhodnutí napadla odvoláním a požádala o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně usnesením ze dne 22. července 2005, č. j. -271, žalované osvobození od soudních poplatků nepřiznal.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7. září 2005, č. j. , -275, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. července 2005, č. j. -271, i jeho usnesení ze dne 24. května 2005, č. j. -255, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaná nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu , shledal správným. Ztotožnil se i s jeho postupem, pokud odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání zastavil.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná ve všech jeho výrocích dovoláním. Jeho přípustnost opřela o , , v platném znění (dále opět jen „ ), v přesvědčení, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam. V dovolání označila dovolací důvody podle a b/ Odvolacímu soudu především vytkla, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když téhož dne jedním (napadeným) rozhodnutím rozhodl jak o usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, tak o usnesení téhož soudu, kterým jí nebylo  přiznáno osvobození od soudních poplatků. Dokud nebylo pravomocně rozhodnuto o její žádosti o osvobození od soudních poplatků, nebylo možno rozhodnout o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání. Postupem odvolacího soudu jí tak byla odňata faktická možnost zaplatit tento poplatek poté, co jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, na výzvu soudu v dodatečné lhůtě. V tomto ohledu odkázala na nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. , ze dne 2. 5. 2002. Dále žalovaná obsáhle polemizuje s úvahami, jež vedly soudy k závěru, že nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle Z uvedených důvodů navrhla usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněným subjektem (účastnicí řízení) při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( , a 4 ), se dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Podle § 237 odst. 1 je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků není usnesením ve věci samé. Není jím ani usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, i když se jím řízení končí. Věcí samou se totiž rozumí samotný předmět, pro nějž se řízení vede, a rozhodnutí ve věci samé takové rozhodnutí soudu, jímž se v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobou uplatněný nárok (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. , publikované pod C 264/3 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR).

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z , a , protože nejde o žádný z případů, které jsou v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovány.

Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud proto dovolání podle věty první a odmítl, aniž se mohl zabývat dovolacími námitkami žalované (obdobně přitom rozhodl již v usnesení ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 152/2002, a v usnesení ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 102/2002).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalované právo ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně  26.  ledna 2006

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu