Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2381/21

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Dany Hadrabové, zastoupené JUDr. Miloslavou Konvalinkovou, advokátkou, sídlem Dr. E. Beneše 26, Bystřice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2021 č. j. -761 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. května 2021 č. j. -748, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. 8. 2021, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené a násl. d.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením zastavil řízení o dovolání stěžovatelky pro nezaplacení soudního poplatku podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Konstatoval, že stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek za dovolání, přestože byla k jeho úhradě opětovně vyzvána poté, co nebylo vyhověno její žádosti o osvobození od soudních poplatků. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání, na jehož základě Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu a současně stěžovatelku poučil, že proti jeho rozhodnutí lze podat dovolání. Jak ale plyne z údajů uvedených v databázi Infosoud.cz a ze samotné ústavní stížnosti, stěžovatelka toto dovolání nepodala.

3. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.

4. Ústavní soud opakovaně uvádí, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem [viz např. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243); dostupný stejně jako další citovaná rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity, jak plyne z , dle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( zákona).

5. Přestože byla stěžovatelka městským soudem řádně poučena o možnosti podat dovolání k Nejvyššímu soudu za podmínek stanovených a násl. , , ve znění pozdějších předpisů, obrátila se bez dalšího na Ústavní soud. V ústavní stížnosti argumentuje, že dovolání není přípustné proti usnesení, kterým bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, protože se nejedná o rozhodnutí, jímž se končí řízení ve věci samé, a v té souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. . Vyslovuje závěr, že vyčerpala všechny prostředky k ochraně svého práva, a její ústavní stížnost je proto přípustná. Tomuto právnímu názoru stěžovatelky, který vychází z již neúčinného znění , však nelze přisvědčit.

6. Dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 je rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle zákona o soudních poplatcích, rozhodnutím, kterým se odvolací řízení končí a proti němuž je dovolání přípustné za podmínek podle ; současně nejde ani o rozhodnutí, proti němuž by bylo dovolání objektivně nepřípustné podle některého z důvodů vymezených v až k) (viz nález ze dne 18. 5. 2021

sp. zn.

). Uvedený právní názor je obsažen i v dřívějších rozhodnutích Ústavního soudu (viz např. usnesení ze dne 29. 3. 2018

sp. zn.

) a kloní se k němu rovněž právní nauka (VEČEŘA, J. a předpisy související: Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 49).

7. Stěžovatelkou odkazovaná judikatura Nejvyššího soudu k přípustnosti dovolání z roku 2006 není s ohledem na výše uvedenou novelizaci na daný případ již použitelná. Ústavní soud tak shrnuje, že městský soud stěžovatelku správně poučil o přípustnosti dovolání proti jeho rozhodnutí (za podmínek stanovených zákonem), přičemž stěžovatelka se tímto poučením neřídila. Protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, je její ústavní stížnost nepřípustná podle . Ústavní soud v dané věci neshledal ani splnění výjimečných předpokladů přijetí ústavní stížnosti vymezených v téhož zákona, na které stěžovatelka ostatně ani nepoukazuje.

8. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle .

9. Ústavní soud pro úplnost konstatuje, že s ohledem na nepřípustnost ústavní stížnosti a procesní ekonomii řízení již nevyzýval stěžovatelku, resp. její právní zástupkyni, k doplnění plné moci, která byla udělena toliko k podání ústavní stížnosti proti shora vymezenému usnesení městského soudu. Z obsahu ústavní stížnosti však vyplývá, že stěžovatelka napadá rovněž v záhlaví uvedené usnesení obvodního soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. října 2021

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj