Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1296/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud v dovoláním napadeném, tedy v I. odstavci výroku, změnil usnesení z 22. 11. 2001, č.j. -8, jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí, tak, že návrh na nařízení výkonu – s odůvodněním, že podkladový rozsudek nenabyl formální vykonatelnosti, jelikož byl povinné doručen v rozporu s ustanovením , zejména jeho čtvrtého odstavce – zamítl.

V dovolání oprávněný namítá především, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( /dále též jen „ “/), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu o formální nevykonatelnosti podkladového rozsudku, ačkoli – jak dovozuje on sám – „přezkum podmínek pro vyznačení právní moci rozsudku v nalézacím řízení je vyhrazen soudu nalézacímu a nikoli odvolacímu soudu v řízení exekučním“. Odvolací soud podle jeho názoru aplikoval příslušná ustanovení obchodního zákoníku i v rozporu s judikaturou, a to zejména Ústavního soudu (zejména jeho rozhodnutími sp. zn. , a , týkajícími se principu materiální publicity zápisu do obchodního rejstříku, jenž podle dovolatele nemůže být popírán /pouze/ deklaratorním charakterem účinků tohoto zápisu).

Dovolání (přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ) není důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , které by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že podkladový rozsudek nenabyl formální vykonatelnosti, jelikož byl povinné doručen v rozporu s ustanovením , zejména jeho čtvrtého odstavce.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o tento případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Dovolatel se především mýlí již v názoru, že „přezkum podmínek pro vyznačení právní moci rozsudku v nalézacím řízení je vyhrazen soudu nalézacímu a nikoli odvolacímu soudu v řízení exekučním“. Soudní praxe (zejména stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10 z roku 1981 pod poř. č. 21 na str. 160/498) je již desítky let ustálená v závěru, že soudy – i když při zkoumání formální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí vycházejí především z připojeného stejnopisu rozhodnutí, opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti ( ) – jsou oprávněny a povinny v případě pochybností provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané rozhodnutí (zejména zjištění o tom, zda rozsudek byl řádně doručen). V daném případě takové pochybnosti v důsledku tvrzení přednesených povinnou v odvolání skutečně vznikly, odvolací exekuční soud se tedy nemohl spokojit s pouhou doložkou vykonatelnosti, jíž byl opatřen vykonávaný rozsudek, nýbrž musel provést další šetření ze spisu nalézacího soudu. Právní závěr odvolacího exekučního soudu učiněný na základě tohoto šetření je v souladu s judikaturou k ustanovení (např. s usneseními Nejvyššího soudu sp. zn. z 20. 10. 2005 a z 23. 2. 2005). V rozporu se závěrem přijatým v napadeném rozhodnutí ostatně není ani další obsah spisu nalézacího soudu, jejž měl k dispozici dovolací soud, a z kterého plyne, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 z 9. 6. 2005, č.j. -184, jímž bylo odvolání povinné proti nyní vykonávanému rozsudku jako opožděné odmítnuto, městský soud usnesením z 31. 10. 2005, č.j. -200, změnil tak, že „se odvolání neodmítá“. V tomto řízení dospěl odvolací nalézací soud ke stejnému závěru jako odvolací soud ve vykonávacím řízení, že totiž byl podkladový rozsudek povinné doručen v rozporu s ustanovením , tedy nesprávně, a že v důsledku toho je třeba odvolání povinné považovat za včasné. Z obsahu spisu nalézacího soudu dále plyne, že věc sp. zn. byla předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání povinné proti rozsudku, jenž je předmětem tohoto vykonávacího řízení, a že v důsledku toho byl u původní doložky z 23. 4. 2001 (podle níž měl rozsudek nabýt právní moci 19. 4. 2001) dne 13. 1. 2006 učiněn úřední záznam, že „právní moc byla vyznačena – s ohledem na usnesení městského soudu z 31. 10. 2005, č.j. -200 – nesprávně“. Uvedené skutečnosti vedou dovolací soud k závěru, že se uplatnil suspenzívní účinek odvolání, a že tudíž k výkonu navržený rozsudek nenabyl právní moci a tedy ani vykonatelnosti.

Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že se oprávněnému prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podle (druhý dovolací důvod, totiž vada řízení podle , zůstal pouze ohlášen, aniž mu oprávněný přiřadil jakýkoli konkrétní obsah) správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud tudíž – aniž nařídil jednání ( , věta první ) – dovolání jako nedůvodné podle ustanovení části věty před středníkem, zamítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu , odst. l a odst. l odůvodněn procesním neúspěchem dovolatele, jakož i skutečností, že povinné, která by jinak ve smyslu citovaných ustanovení právo na náhradu měla, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2006

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu