Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2524/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. K., proti povinné D & S K. s.r.o., zastoupené advokátem, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u, pro 500.000.- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.února 2004, č.j. -43, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, maje za to, že odvolací obrana povinné založená na argumentu o nedostatku vykonatelnosti vykonávaného rozhodnutí není důvodná – rozsudek byl opakovaně doručován povinné na její adresu sídla zapsanou v obchodním rejstříku za situace, kdy soudu nebyla známa její jiná adresa a podle obsahu spisu nebyla soudu ani známa fyzická osoba oprávněná jednat za povinnou a nastala tak fikce náhradního doručení ve smyslu

Povinná ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), jež dovozovala z předpokladu, že byla-li soudu při doručování vykonávaného rozsudku v nalézacím řízení známa rejstříková adresa sídla povinné, musela mu též být známa osoba jednatele povinné M. B., jemuž se měl soud pokusit doručit rozhodnutí, teprve po splnění takové povinnosti mohl soud znovu doručovat na rejstříkovou adresu povinné. Rozhodovací praxe soudů při posuzování otázek doručování je různá, má proto řešení naznačené otázky po právní stránce zásadní význam.

Dovolání je vskutku přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).

Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v až c/

Jelikož napadené usnesení není měnícím ( ) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno ( ), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení

Aby mohlo být dovolání přípustné podle , musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán ( , věta první, ), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.

Dovolatelce nelze upřít oprávněnost její argumentace, dle níž není soudního rozhodnutí, jímž by byla sjednocena soudní praxe ohledně postupu při doručování právnickým osobám podle ve znění účinném od 1.ledna 2001 (tedy v důsledku ) do 31. prosince 2004 ( tedy do účinnosti ). Se zřetelem k této skutečnosti, a protože výklad citovaného ustanovení hraje v tomto případě zásadní roli, má dovolací soud dovolatelkou uvedený dovolací důvod za nastolující otázku po právní stránce zásadně významnou. Dovolací důvod se totiž vztahuje k posouzení předpokladů vykonatelnosti rozhodnutí, které má být v tomto řízení vymáháno, jde přitom o otázku právní – o výklad nezbytnosti pořadí postupů vyplývajících z právní normy, jakož i o výklad, za jakých okolností nastane dispozice v normě vyjádřená.

Podle ustanovení ve znění účinném v rozhodné době (vykonávaný rozsudek byl povinné doručován podle nesporného skutkového základu věci na její adresu zapsanou jako její sídlo v obchodním rejstříku v období července a srpna 2003) nepodaří-li se písemnost doručit na adresu uvedenou v odstavci 1 (tj. na adresu jejího sídla ve smyslu obch.zák., resp. po 1.1.2003 ve smyslu obč.zák.) proto, že se právnická osoba v místě doručování nezdržuje a jiná její adresa není soudu známa, písemnost určená této právnické osobě se doručí fyzické osobě, o níž je soudu podle obsahu spisu známo, že je oprávněna za ni před soudem jednat ( ); při tomto doručování se postupuje obdobně podle . Jestliže písemnost nebyla doručena ani tímto způsobem a jestliže se nepodaří písemnost odevzdat právnické osobě ani při dalším pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se den vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když se o něm adresát nedozvěděl.

Z pořadí postupů soudu uvedených v tomto ustanovení sice zřetelně vyplývá, že zjistí-li soud, že se právnická osoba podle údajů doručujícího orgánu v místě doručení nezdržuje (a že jí tudíž nelze doručit náhradním způsobem uložením) a vrátí-li se tedy zásilka soudu jako nedoručitelná, doručuje soud na jinou (v řízení podle obsahu spisu sdělenou) adresu, je-li mu taková adresa (případně i z úřední činnosti) známa, nelze-li takto právnické osobě doručit, má soud doručit přímo fyzické osobě, která je oprávněna za právnickou osobu oprávněna jednat. Vazbou vědomí soudu o oprávnění určité fyzické osoby jednat za právnickou osobu podle obsahu spisu a odkazem na ustanovení , dle jehož odstavce 5/ každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat, ovšem zákon povinnost soudu doručovat v takovém případě fyzické osobě omezuje jen na případy, kdy v řízení bylo projeveno oprávnění takové osoby způsobem, který odpovídá požadavkům citovaného ustanovení. Jinak řečeno, nevyplývá-li z řízení osvědčení skutečnosti, že fyzická osoba, která o sobě tvrdí nebo o níž je tvrzeno, je nositelkou oprávnění jednat za právnickou osobu, nesmí soud s takovou fyzickou osobou zacházet z úřední povinnosti jako s osobou, které se má doručovat písemnost určená právnické osobě. V tomto smyslu je také třeba chápat názor, dle nějž teprve po vyčerpání výše uvedených způsobů doručování přichází fikce doručení na rejstříkovou adresu rejstříkového soudu (viz Bureš/Drápal/Mazanec , komentář – I. díl, 6.vydání, C.H.BECK 2003, str. 175 bod 7.) tj., že taková fikce nastupuje až v případě nemožnosti dodržení postupů (způsobů) při doručení, aniž by bylo nutno vždy v každém řízení postupně popsané způsoby vyčerpat. Nejsou-li dány zákonné – i logické - podmínky (není známa jiná adresa právnické osoby nebo není známa oprávněná fyzická osoba, a ta jen podle obsahu spisu), doručuje soud podle citovaného ustanovení opakovaně na rejstříkovou adresu sídla právnické osoby aniž by měl pátrat po jiných adresách sídel či po existenci fyzických osob oprávněných jednat za právnickou osobu. Tomuto zužujícímu výkladu předpokladů postupu soudu při doručování právnické osobě, která se v místě doručení do rejstříkového sídla nezdržuje, nasvědčuje i historický vývoj právní úpravy, jež po – toliko dočasném - konstituování možnosti tohoto způsobu doručování (fyzickým osobám) novelou provedenou později od této úpravy pro její zjevnou nepraktičnost ustoupila (viz ve znění )

Z takového výkladu odvolací soud zjevně vycházel, když dospěl k závěru, že za splnění podmínek došlo opakovaným vrácením povinné nedoručitelné zásilky k fikci doručení, v jejímž důsledku se stalo vykonávané rozhodnutí posléze vykonatelným. Dovolání povinné proto navzdory své přípustnosti důvodné není, neboť odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav dopadá, a tuto normu správně vyložil. Dovolatelka pak ve své argumentaci nesprávně dovozuje z okolnosti, že právní úprava doručování spojuje s rejstříkovou adresou právnické osoby nezbytný postup soudu, úvahu, dle níž zjištěním rejstříkové adresy (z obchodního nebo jiného rejstříku) soud zjistí i identitu fyzických osob oprávněných jednat za právnickou osobu, zákon zde ve vztahu k fyzickým osobám nic takového neuvádí – naopak, soud jim má doručovat jen tehdy, je-li mu podle obsahu spisu známo, že jsou oprávněny jednat za právnickou osobu za podmínek ; zde tedy v soudním spise založený (kýmkoliv a z jakéhokoliv důvodu) výpis z obchodního rejstříku sehrává významnou roli jen tehdy, jestliže jím takové osoby samy osvědčují (ve smyslu odst. 5/ ) své vlastní oprávnění.

Povinná s dovoláním úspěšná nebyla, oprávněnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. , 224 odst. 1 a výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. února 2005

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu