Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2749/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud změnil napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně (ve výrocích II., IV. a V.) tak, že návrh na nařízení exekuce na majetek povinného podle notářského zápisu NZ 29/99 (N 32/99), sepsaného v J. dne 1.2.1999 notářkou JUDr. I. P., k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1.665.385,84 Kč zamítl, neboť je toho právního názoru, že předložený exekuční titul - notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti - je materiálně nevykonatelný. Svůj závěr dovodil ze zjištění, že exekuční titul zavazuje k poskytnutí finančního plnění více subjektů - dlužníka a tři ručitele (z toho jedním je právě povinný) - aniž by obsahoval specifikaci, v jakém konkrétním rozsahu je každý z povinných povolán k plnění. Odvolací soud tak dovodil, že bez určení přesného rozsahu plnění ve vztahu k jednotlivým povinným - při nemožnosti aplikace ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ “) - je exekuční titul materiálně nevykonatelný, jelikož v exekučním řízení již nelze napravovat vady exekučního titulu.

Oprávněná ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ “)]. Dle jejího názoru je exekuční titul materiálně vykonatelný, neboť vedle celkové částky, kterou má povinný uhradit, obsahuje notářský zápis (v článku 6) závazek dlužníka a ručitelů uhradit celou dlužnou částku do 28.2.1999. Dále oprávněný poukazuje na ustanovení větu prvou , obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „obchodní zákoník“), podle kterého zaručí-li se za tentýž závazek více ručitelů, ručí každý z nich za celý závazek. Z výše uvedeného proto dovozuje, že notářský zápis je materiálně vykonatelný, přičemž povinný je zavázán k zaplacení celého dluhu.

Dovolání je přípustné ( ), poněvadž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé ( ve spojení s a ve smyslu ve spojení s ).

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 (tzv. zmatečnosti), ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní názor odvolacího soudu o materiální nevykonatelnosti podkladového notářského zápisu pro nedostatek určení, zda při pluralitě povinných subjektů a současně dělitelnosti předmětu plnění má být plněno solidárně či podle podílů.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy dovodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Odvolacímu soudu lze přisvědčit pouze potud, že v předmětné věci nelze aplikovat ustanovení , konstruující fikci povinnosti každého z dlužníků plnit rovným dílem, jelikož titulem k exekuci navrženým je notářský zápis, tedy titul podle v ustanovení nezahrnutý. Dovolací soud již ve svém usnesení ze dne 22. června 2005, sp. zn. zdůraznil, že z pouhé absence této skutečnosti samotné však závěr o nezpůsobilosti notářského zápisu být exekučním titulem mechanicky dovozovat nelze. Při zkoumání, zda k exekuci navržený titul je materiálně vykonatelný totiž nelze věc hodnotit jen z přísně restriktivního hlediska, zda je ve výroku titulu výslovně stanoven rozsah plnění dluhu více dlužníky (tedy zda solidárně či v podílech, a jestliže ano, v jakých) a zda v případě absence takového určení rozsahu plnění bude (či naopak nebude) možno aplikovat ustanovení (či v případě soudního výkonu rozhodnutí), zakládající fikci rovnosti podílů, ale také z hlediska přihlížejícího ke zjevným souvislostem založeným hmotným právem. Teprve v případě, že by podmínky materiální vykonatelnosti nebylo možno dovodit ani s přihlédnutím k těmto hmotněprávním souvislostem, bylo by namístě dospět k závěru, že předmětný titul k exekuci způsobilý není. Nad rámec právě uvedeného dovolací soud poukazuje na své rozhodnutí sp. zn. , uveřejněné v tehdejší Sbírce soudních rozhodnutí, ročník 1970 pod poř. č. 20, kde dovodil, že byla-li několika dlužníkům uložena povinnost k dělitelnému plnění, aniž bylo vysloveno, kolik je který z nich povinen zaplatit, je třeba pro účely řízení o výkon rozhodnutí z ustanovení a per analogiam dovodit, že dlužníci jsou povinni plnit věřiteli stejným dílem (viz mutatis mutandis rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 1994, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 1995 pod poř. č. 56).

Z výše uvedeného se proto podává, že i když se tedy na předmětný notářský zápis ustanovení neuplatní, nelze na druhé straně právě s ohledem na závěry přijaté standardní judikaturou pro případy, kdy jde o pluralitu dlužníků a dělitelný předmět plnění, a kdy (přesto) titulem nebylo určeno, má-li být plnění solidární či dělené (a jakými podíly), dospět k závěru o materiální nevykonatelnosti titulu. Nelze však přisvědčit argumentu dovolatelky pojícímu se k možné analogické aplikaci ustanovení věty první obchodního zákoníku. Z uvedeného hmotně právního ustanovení plyne pouze to, že neplní-li věřiteli ani jeden ze solidárních dlužníků, může věřitel podat žalobu o přiznání celého plnění (tedy zahájit nalézací řízení a opatřit si tak ve svém důsledku titul) proti kterémukoli z nich, nikoli však již to, že svědčí-li oprávněnému exekuční titul ve vztahu ke dvěma či více povinným, aniž v něm byl - jakkoli - stanoven rozsah plnění (tedy jak z hlediska, má-li být plněno solidárně či děleně, tak z hlediska výše případných podílů), že by věřitel mohl podat návrh na exekuci pro celou částku jen proti jednomu z povinných (žalovaných v nalézacím řízení (obdobně viz výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. ). Pro doplnění dovolací soud dále poukazuje na právní závěr obsažený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. února 2005, sp. zn. , podle kterého i když pasivní solidarita vzniká (přímo) na základě právního předpisu, neznamená to ještě, že - není-li rozsah (způsob) plnění stanoven exekučním titulem – by oprávněný mohl v exekučním řízení vymáhat celé plnění po jediném ze solidárních dlužníků.

Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že odvolací soud, jenž nedostatek materiální vykonatelnosti podkladového notářského zápisu spatřuje - při pluralitě dlužníků a dělitelnosti předmětu plnění - v nedostatku určení rozsahu (způsobu) plnění, výše uvedený právní závěr, zaujatý standardní judikaturou, pominul; názor, že návrh na nařízení exekuce je nutno (v plném rozsahu) zamítnout, je tedy nesprávný a dovolací důvod podle byl tudíž uplatněn právem.

Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v poměrech hlavy VI.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. ledna 2006

JUDr. František I š t v á n e k , v. r.

předseda senátu