Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 426/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 16.9.2002, č.j. -14, kterým obvodní soud nařídil exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. T. P., exekutora se sídlem v N. Dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení exekuce uvedené v ustanovení a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), byly splněny a že exekuce nebyla nařízena ve větším rozsahu, než který byl dán exekučním titulem. Je-li povinný společníkem veřejné obchodní společnosti a solidární odpovědnost společníků za závazky společnosti vyplývá z ustanovení , obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“), je nadbytečné, aby jejich solidární povinnost k zaplacení dlužné pohledávky byla znovu vyslovena ve výroku podkladového rozhodnutí. Proto se může oprávněný domáhat celé exekučním titulem přisouzené částky na kterémkoliv ze společníků ve smyslu odst. l , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“).

Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení odst. l písm. c/ a odst. l písm. c/ , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), a důvodnost shledává v nesprávném právním posouzení věci ( ), za otázku zásadního právního významu považuje posouzení, zda věřitel veřejné obchodní společnosti může vést výkon rozhodnutí pro celou pohledávku společnosti proti jednomu z jeho společníků, jestliže solidární povinnost vykonávaný rozsudek společníkům neukládá a sám oprávněný ji ani nenavrhoval. Podle jeho názoru musí být založení pasivní solidarity vysloveno ve výroku soudního rozhodnutí; byla-li rozhodnutím soudu uložena povinnost několika dlužníkům zaplatit věřiteli určitou celkovou částku bez uvedení podílů jednotlivých dlužníků a bez uvedení, že jde o povinnost společnou a nerozdílnou, jsou dlužníci povinni přisouzenou částku věřiteli zaplatit stejným dílem. Zatímco Okresní soud v Nymburce rozhodl v nalézacím řízení v souladu se žalobním petitem, v exekučním řízení soud prvního stupně i odvolací soud postupovaly v rozporu se zákonem, byla-li nařízena exekuce vůči povinnému v širším rozsahu, než přiznává exekuční titul. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zároveň povinný požádal podle o odložení vykonatelnosti rozhodnutí do doby rozhodnutí o dovolání.

Oprávněný ve vyjádření poukázal na to, že solidární odpovědnost povinného vyplývá z ustanovení § 511 odst. l obč. zák. a že právním předpisem, který v souzené věci solidární odpovědnost stanoví, je ustanovení § 86 obch. zák. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Dovolání je podle ustanovení odst. l písm. c/, odst. 3, odst. l písm. c/, odst. 2 ( ) přípustné, protože napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle dovolatel zpochybnil, tj. k otázce, zda lze vést výkon rozhodnutí proti jednomu ze společníků veřejné obchodní společnosti pro celý její dluh, nebyla-li solidární odpovědnost společníků založena vykonávaným rozhodnutím.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle tohoto zákona, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul podle tohoto zákona.

Podle odst. l písm. a/ exekučním titulem je vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává práva, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek.

Podle má-li podle exekučního titulu uvedeného v odstavci l písm. a/, b/ nebo c/ splnit povinnost více povinných a jde-li o dělitelné plnění, platí, že povinnosti, nestanoví-li exekuční titul jinak, jsou zavázaní splnit všichni povinní rovným dílem.

Podle § 511 odst. l obč. zák. jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoliv z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.

Podle § 86 obch. zák. veřejná obchodní společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně.

V souzené věci je vykonáván rozsudek Okresního soudu v Nymburce, kterým bylo uloženo čtyřem žalovaným zaplatit žalobci 916.020,- Kč s 19 % úroky z částky 875.000,- Kč od 1.9.1995 do zaplacení a s 21% úrokem z částky 41.020,- Kč od 26.4.1996 do zaplacení (z toho částku 41.020,- Kč s 21 % od 26.4.1996 do zaplacení k rukám JUDr. J. H.), to vše do 60 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost společnosti J. v.o.s. uložená jí platebním rozkazem Okresního soudu v Nymburce č.j. -11, ze dne 7.3.1996, který nabyl právní moci 10.4.1996, „a naopak“. Zároveň byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 67.214,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta. Rozsudkem Krajského soudu v Praze byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu žalobce a 4. žalovaného potvrzen ve výroku I. i ve výroku II. a 4. žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení k rukám jeho zástupce 12.610,- Kč.

Aby bylo možné na základě podkladového rozhodnutí soudu prvního stupně vymáhat celý dluh po povinném, muselo by být ve výroku vysloveno, že žalovaní jsou povinni ho splnit společně a nerozdílně nebo že jsou povinni dluh zaplatit s tím, že v plněním jednoho z nich zaniká povinnost ostatních (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29.4.1994, sp. zn. , uveřejněný pod č. 56/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Není-li tomu v souzené věci tak a soudní rozhodnutí ukládá čtyřem žalovaným povinnost k dělitelnému plnění, aniž bylo určeno, jaké jsou konkrétní povinnosti jednotlivých povinných vůči oprávněnému a mezi nimi navzájem, je třeba vycházet z fikce stanovené v , že všichni povinní jsou zavázáni splnit povinnosti rovným dílem.

Výrokem soudu bylo s účinky právní moci zároveň rozhodnuto i o hmotněprávní otázce základu nároku věřitele, tedy závazně i pro soud rozhodující o návrhu na výkon rozhodnutí. Proto je právní názor odvolacího soudu, že pasivní solidarita žalovaných vyplývající z ustanovení § 86 obch. zák. umožňuje věřiteli ve smyslu § 511 odst. l obč. zák. domáhat se po jednom z žalovaných – povinném – zaplacení celého dluhu, nesprávný. Ustanovení § 511 odst. l obč. zák. upravuje, kdy pasivní solidarita vzniká. Vzniká-li také na základě právního předpisu, pak takový právní předpis pouze stanoví, že věřitel je oprávněn požadovat splnění závazku na kterémkoliv z dlužníků; záleží však na něm, jakým způsobem s tímto oprávněním (a to i v rámci žaloby) naloží.

Protože právní názor odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud (bez jednání, věta první ) napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá ).

Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( odst. l věta první, odst. l ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu