Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tcu 145/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Výše označeným rozsudkem Okresního soudu Malacky, Slovenská republika, jenž nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Bratislavě, Slovenská republika, ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. , byl M. T. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 slovenského trestního zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění slovenských soudů dopustil v podstatě tím, že dne 12. 7. 2004 kolem 23.00 hodiny ve S. na H. ul. při pohostinství zvaném S. u autobusové zastávky napadl poškozeného O. V., kterého shodil na zem, kde ho kopal do různých částí těla, následně mu prohledal kapsy a sebral mu hotovost ve výši 2.200,- Sk, mobilní telefon zn. Sagem, OP, pas, průkaz ZTP, lodní průkaz, čímž poškozenému způsobil na odcizených věcech škodu 4.300,- Sk a poranění: zlomeninu V. pravého žebra, pohmoždění lopatky, odřeniny na hrudním koši s dobou léčení 5 – 7 dní.

Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.

Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle , o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení slovenského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.

Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že M. T. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.

V posuzované věci však nejsou dány podmínky materiální povahy. M. T. se sice dopustil závažné úmyslné trestné činnosti namířené proti lidské svobodě a majetku, a tedy podmínka závažnosti posuzovaného činu zde naplněna byla, avšak ne tak již podmínka druhu trestu za čin uloženého. Zde má Nejvyšší soud za to, že uložený podmíněný trest odnětí svobody, vzhledem ke svému charakteru a povaze, jakož i k zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu, postup podle shora uvedeného ustanovení neodůvodňuje (srov. již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu k této otázce - např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2002, sp. zn. ).

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. prosince 2005

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík