Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1514/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, proti žalovaným 1) M. K., a 2) M. K., o zaplacení částky 120.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. července 2005, č. j. -37, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. července 2005, č.j. -37, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. března 2005, č.j. -24, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Strakonicích k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Strakonicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. března 2005, č. j. -24, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovaným bylo uloženo zaplatit jí společně a nerozdílně částku 120.000,- Kč s 10% úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. července 2005, č. j. -37, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že na základě smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu, uzavřené s bývalým ONV ve S. (dále jen „národní výbor“) dne 9. února 1990, obdrželi žalovaní příspěvek na nástavbu rodinného domku postaveného na parcele č. 5 v kat. úz. D. ve výši 120.000,- Kč. Ve smlouvě se mimo jiné zavázali provést výstavbu v souladu s platným stavebním povolením a dokončit ji tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let od uzavření smlouvy. V opačném případě se zavázali vrátit poskytnutý příspěvek ve lhůtě 30 dnů od nedodržení této podmínky. Případný nárok na vrácení příspěvku byl zajištěn omezením převodu nemovitosti podle v tehdejším znění. Smlouva byla registrována Státním notářstvím ve S. dne 14. února 1990. Žalovaní svoji povinnost dokončit stavbu tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci ve lhůtě deseti let od uzavření smlouvy, nesplnili. Na základě těchto zjištěných skutečností oba soudy dovodily, že žalovaní nedodrželi sjednané podmínky, neboť deset let, během nichž mělo kolaudační rozhodnutí nabýt právní moci, uplynulo 9. 2. 2000. Tím žalovaným vznikla povinnost poskytnutý příspěvek vrátit. Podle názoru soudů obou stupňů však žalovaní vznesli důvodně námitku promlčení. V době uzavření smlouvy sice činila promlčecí doba u práv zajištěných omezením převodu nemovitosti deset let ( ve znění před 1. 1. 1992), ale novela provedená již tento institut nepřevzala. Proto pokud promlčecí doba začala v tomto případě běžet až po účinnosti uvedené novely, řídí se její délka a běh podle přechodného ustanovení ve znění zmíněné novely (dále jen „ “) novou právní úpravou a je tudíž podle tříletá. K poukazu žalobkyně na zaujaly soudy obou stupňů názor, že toto ustanovení se dotýká pouze práv a povinností z omezení převodu nemovitosti, tedy obsahu právního vztahu, nikoli promlčecí doby, na niž dopadá . Tříletá promlčecí doba začala běžet podle názoru soudu prvního stupně 9. 3. 2000, podle názoru soudu odvolacího již 10. 2. 2000; v každém případě však pokud žaloba byla podána 12. 11. 2004, stalo se tak po uplynutí promlčecí doby.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozovala z a v němž namítla, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyslovila názor, že právo zajištěné omezením převodu nemovitosti se i po účinnosti novely provedené promlčuje v desetileté promlčecí době, což vyplývá z přechodného ustanovení . Toto ustanovení je ve vztahu k speciálním ustanovením, které upravuje výhradně práva a povinnosti vyplývající z institutu omezení převodu nemovitosti, zatímco běh ostatních lhůt a promlčecích dob se řídí obecným ustanovením . Ustanovení je v zákoně proto, aby chránilo nabytá práva z omezení převodu nemovitosti, a pokud by měl zákonodárce v úmyslu změnit speciální desetiletou promlčecí dobu na obecnou tříletou, učinil by tak výslovně. Proto je i nadále třeba aplikovat ve znění před 1. 1. 1992. Žalobkyně navrhla, aby byly zrušeny jak napadený rozsudek, tak rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní ve svém vyjádření vyslovili přesvědčení, že rozhodnutí soudů obou stupňů považují za správná, a navrhli, aby dovolání žalobkyně bylo zamítnuto. Kromě toho upozornili na svoji námitku, kterou uplatnili již v odvolacím řízení, ale kterou odvolací soud neshledal důvodnou, a to že ujednání o omezení převodu nemovitosti obsažené v článku 5 smlouvy o poskytnutí státního příspěvku je neplatné. Podle doslovného znění smlouvy se totiž omezení převodu nemovitosti má týkat nástavby rodinného domku, která je pouhou součástí stavby a není proto způsobilým předmětem právních úkonů.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t.j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že napadený rozsudek byl sice vydán po 1. 4. 2005, ale stalo se tak ve smyslu článku II bodu 2. po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, bylo i v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále jen „ “).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v a c) . Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalobkyně založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal.

Zbývá tedy přípustnost dovolání podle , podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Otázku, zda po novele provedené se právo zajištěné omezením převodu nemovitosti nadále promlčuje v desetileté promlčecí době nebo zda je u lhůt, které nezačaly běžet před účinností uvedené novely, nutno promlčení posuzovat podle , již dovolací soud opakovaně řešil, přičemž lze odkázat především na rozsudek ze dne 21. září 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopisu Právní rozhledy č. 21/2005. Vzhledem k tomu, že soudy obou stupňů tuto otázku vyřešily v rozporu s právním názorem vysloveným ve zmíněném rozsudku a tedy i s hmotným právem, je dána přípustnost dovolání žalobkyně podle .

Nejvyšší soud ČR poté, co konstatoval, že dovolání se opírá o způsobilý dovolací důvod, že obsahuje náležitosti uvedené v a že jsou splněny i podmínky uvedené v , přezkoumal napadený rozsudek podle a 3 . Žalobkyně nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v , a b) a , případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu spisu nic takového neplyne. Proto se dovolací soud zabýval jen tvrzeným nesprávným posouzením věci z hlediska shora uvedené otázky zásadního právního významu. Vzhledem k vázanosti dovolacího soudu dovolacími důvody vyplývající z nemůže být předmětem přezkumu správnost závěru odvolacího soudu, že ujednání článku 5 smlouvy, obsahující omezení převodu nemovitosti, je z hlediska určitosti platným právním úkonem.

Dovolání je opodstatněné.

Podle lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Ve shora uvedeném publikovaném rozsudku dovolací soud vyslovil a podrobně zdůvodnil názor, že na daný případ nelze aplikovat ustanovení a že je nutno postupovat podle . V důsledku toho i v případě, že promlčecí doba u práva zajištěného omezením převodu nemovitosti začala běžet po účinnosti , zůstává tato doba desetiletá. V podrobnostech lze zcela odkázat na zmíněný rozsudek. Je tedy zřejmé, že pokud odvolací soud otázku promlčení uplatněného práva žalobkyně posuzoval podle , nikoli podle , použil jiný právní předpis než jaký měl použít a jeho rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tím je naplněn dovolací důvod uvedený v . Nejvyššímu soudu ČR proto nezbylo, než podle části věty za středníkem napadený rozsudek zrušit. Jelikož důvody zrušení platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, byl zrušen i tento rozsudek a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

V dalším průběhu řízení budou soud prvního stupně, případně i soud odvolací vázány právním názorem, který byl vysloven v tomto rozsudku ( věta prvá ve spojení s ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 15. prosince 2005

Vít Jakšič, v.r.

předseda senátu