Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 751/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 1,078.189,- Kč, kterou mu postupně poskytl v průběhu let 1992 až 1998 na koupi a rekonstrukci nemovitosti v H. K., výstavbu truhlářské díly a koupi automobilu. Ačkoli se žalovaný zavázal poskytnuté plnění vrátit, dosud tak neučinil.

Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 18. října 2001, č. j. -62, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do šesti měsíců od právní moci rozsudku částku 1,078.189,- Kč spolu s 9 % úrokem z prodlení ode dne 1. 9. 1999 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vyšel ze zjištění, že žalobce v rámci příprav k přesídlení do České republiky postupně žalovanému který je jeho synem, půjčil částky 660.400,- Kč na zakoupení nemovitostí v H. K., 185.000,- Kč na zakoupení nákladního automobilu DAF, 112.789,- Kč na pořízení materiálu (bojler, kamna a sociální zařízení do domu v H. K.) a 120.000,- Kč na vybudování truhlářské dílny. V průběhu roku 1998 se však jejich vztahy výrazně zhoršily, docházelo mezi nimi k velkým neshodám a žalobce od úmyslu žít v České republice upustil a vracel se do Spolkové republiky Německo. Chtěl proto, aby se s žalovaným dohodli na finančním vyrovnáním částek, které mu postupně půjčil. Žalovaný, který zprvu nebyl ochoten tyto sporné záležitosti řešit, se dne 31. 8. 1998 se žalobcem dohodl, že mu půjčené peníze vrátí a téhož dne napsal a podepsal prohlášení, v němž je uvedeno, že se na základě dohody zavazuje uhradit žalobci částku 1,078.189,- Kč : 660.400,- Kč - nemovitost, 185.000,- Kč - automobil, 112.789,- Kč - materiál a 120.000,- Kč – půjčka. Tato částka bude uhrazena do jednoho roku a to tak, že částka 500.000,- Kč bude uhrazena do konce roku 1998. Tato částka bude převedena na konto blíže vě specifikované. Soud prvního stupně dovodil, že ze dne 31. 8. 1998 má všechny náležitosti uznání dluhu ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) a že se žalovanému nepodařilo prokázat, že dluh v době jeho uznání neexistoval.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. června 2002, č. j. -92, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil s hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně ( ) a z toho vyvozených skutkových zjištění, že důvodem závazku žalovaného bylo vypořádání nároků mezi účastníky vzniklých postupným plněním žalobce žalovanému v souvislostí s koupí nemovitosti v H. K., investicemi do materiálu na rekonstrukci této nemovitosti, s koupí nákladního automobilu a s půjčkou na vybudování truhlářské dílny. Po zhoršení vztahů mezi účastníky v souvislosti s návratem žalobce do Spolkové republiky Německo se účastníci ústně dohodli o vypořádání mezi nimi sporných závazků způsobem, který je zachycen v prohlášení ze dne 31. 8. 1998. Za pomoci gramatického a logického výkladu tohoto prohlášení odvolací soud dovodil, že je potvrzením existence ústní dohody účastníků o narovnání podle obč. zák., kterou upravili práva mezi nimi dosud sporná. Protože nejde o žádný z případů, v němž je obligatorně vyžadována písemná forma podle obč. zák., nepokládal odvolací soud podpis žalobce na uvedeném prohlášení za nezbytnou náležitost platnosti uvedeného právního úkonu. Uzavřel, že se žalovanému nepodařilo žádným důkazem zpochybnit věrohodnost žalobcem předloženéy. Za situace, kdy žalovaný přes poučení soudem podle a nenamítal žádný důvod neplatnosti dohody o narovnání ve smyslu obč. zák., případně jiný důvod absolutní neplatnosti a ani netvrdil a neprokazoval, že závazek z dohody o narovnání splnil, shledal odvolací soud žalobě vyhovující rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným.

Žalovaný rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním, jehož přípustnost opřel o Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky, „zda určitá má charakter uznání dluhu (a to platného či neplatného) anebo zda jde ou potvrzující existenci ústní dohody o narovnání“. Na základě reprodukce textuy ze dne 31. 8. 1998 a připomenutí výpovědi žalobce k obsahu tétoy s odkazem na dovolací důvod podle vyjádřil názor, že se nemůže jednat o dohodu o narovnání tak, jak k tomu dospěl odvolací soud, ale o uznání dluhu, které je ovšem podle obč. zák. neplatné. Navíc tato byla vydána pouze pro potřebu žalobce a jeho manželky dokladovat daňovému úřadu ve Spolkové republice Německo jejich výdaje v České republice. Soudům vytkl, že řízení zatížily vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), když mu nebyla dána možnost klást žalobci otázky, neboť jednání bylo po výslechu žalobce odročeno a dalších jednání se žalobce již nezúčastnil. Z uvedených důvodů navrhl rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se plně ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem a odmítl názor žalovaného, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

S ohledem na den vydání napadeného rozsudku Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl podle , , ve znění před 1. 4. 2005, kdy nabyla účinnosti jeho novela provedená - dále opět jen „“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (, a 4 ), se dále zabýval otázkou jeho přípustnosti.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku se řídí a c/

V posuzovaném případě nemůže být dovolání přípustné podle , neboť odvolací soud svým rozhodnutím potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto ve věci. Přípustnost dovolání může být proto dána jen za podmínek

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle je přípustné pouze k řešení otázek právních. Znamená to, že v něm lze samostatně namítat pouze to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Uplatnění dovolacího důvodu podle , které míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je zcela vyloučeno (srovnej výslovné znění ). Při úvahách o přípustnosti dovolání podle (tak jako v posuzované věci) proto musí dovolací soud převzít skutkový stav zjištěný odvolacím soudem. Úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přichází v úvahu jen za situace, kdy dovolací soud shledá napadené rozhodnutí zásadně významným po právní stránce, tedy že je dovolání přípustné. Sám o sobě tento dovolací důvod, i kdyby byl dán, není způsobilý přípustnost dovolání podle založit.

Dovolací soud je ve smyslu (s výjimkami zde uvedenými) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace. Pro jeho úsudek, zda potvrzující rozsudek odvolacího soudu má ve smyslu po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá (tj. právní otázky, které měly pro rozhodnutí ve věci určující význam), které mají obecný přesah (z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec) a jejichž řešení dovolatel v dovolání zpochybnil. Přípustnost dovolání není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až závěrem dovolacího soudu, že tomu tak skutečně je.

S přihlédnutím ke shora řečenému je proto irelevantní námitka žalovaného, že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a která měla spočívat v tom, že soudy mu svým postupem v řízení neumožnily klást otázky žalobci. Tato výhrada je uplatněním dovolacího důvodu podle , který ovšem není způsobilý založit přípustnost dovolání podle

Žalovaný sice v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci a dovozuje, že zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spočívá ve vyřešení otázky, zda jeho prohlášení ze dne 31. 8. 1998 je či není potvrzením existence dohody o narovnání ve smyslu obč. zák. Z obsahu jeho dovolacích námitek však plyne, že výtky směřující proti závěru odvolacího soudu, že účastníci uzavřeli ústní dohodu o narovnání (jejíž existenci ze dne 31. 8. 1998 předložená žalobcem potvrzuje), jsou založeny na kritice správnosti skutkového zjištění, na němž odvolací soud své právní posouzení věci založil. Již v rozsudku ze dne 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, vyslovil Nejvyšší soud České republiky názor, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu obč. zák., jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. října 2001, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 46/2002, se uvádí, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje právní závěry. Dovolací soud nemá důvod se odchylovat od této ustálené judikatury ani v tomto případě. Jestliže žalovaný zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že účastníci uzavřeli dohodu o narovnání podle obč. zák., argumentací, že byla vydána pouze pro daňové potřeby žalobce a jeho manželky, a vlastním výkladem obsahu prohlášení ze dne 31. 8. 1998, jakož i hodnocením výpovědi žalobce dospívá k závěru, že je uznáním dluhu podle obč. zák. (ovšem neplatným), ve skutečnosti tím napadl správnost skutkových (nikoli právních) závěrů odvolacího soudu a uplatnil tak nezpůsobilý dovolací důvod podle Pokud je v dovolání vytýkáno nesprávné právní posouzení věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech a vzal v úvahu skutečnosti, které tvrdil žalovaný, musel by návazně dospět k odlišnému právnímu závěru.

Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska výtek uplatněných žalovaným nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumávat. Nezbylo proto, než dovolání, které není podle přípustné, podle věty první a odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a a žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 7.500,- Kč (, , ve spojení s , , v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč ( a a 3 , v platném znění).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 15. prosince 2005

JUDr. Blanka Moudrá, v.r.

předsedkyně senátu