Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 523/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud usnesením z 21. 11. 2003, č.j. -10, nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti (bytu) a spoluvlastnických podílů k dalším nemovitostem (pozemku a společným částem domu – viz. odstavec 1), zakázal povinné nemovitosti převádět či jinak je zatížit (odstavec 2), uložil jí povinnost oznámit existenci případného předkupního práva a poučil ji o povinnosti k náhradě případné škody neoznámením vzniklé (odstavec 3), zavázal ji k náhradě nákladů řízení oprávněnému v částce 17. 720,- Kč (odstavec 4), oprávněnému přiznal osvobození od soudních poplatků (odstavec 5) a povinnou zavázal k zaplacení soudního poplatku ve výši 4. 850,- Kč (odstavec 6).

K odvolání povinné krajský soud shora označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, tj. vyjma pátého odstavce výroku týkajícího se osvobození oprávněného od soudního poplatku (posuzováno podle obsahu výroku), potvrdil s odůvodněním, že námitka započtení její vzájemné pohledávky je ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí nedůvodná, jelikož k takovému zániku vymáhané pohledávky může soud přihlédnout teprve v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí; podkladový titul odvolací soud považoval za vykonatelný po materiální i formální stránce a za splněny měl i ostatní předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , odst. 3 ve znění pozdějších předpisů, dále též jen (za zásadně právně významnou považuje otázku, „zda z hlediska ustanovení musí být zkoumáno před nařízením výkonu rozhodnutí, byla-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna či nikoli“), povinná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v tom, že soud výkon rozhodnutí nařídil přesto, že vymáhaná pohledávka oprávněného podle jejího názoru zanikla v důsledku započtení její vzájemné pohledávky, učiněného opakovaně přinejmenším podáními z 15. 2. 1999 a z 13. 1. 2000, tedy dokonce ještě před zahájením daného vykonávacího řízení (tedy přede dnem 16. 10. 2003, kdy byl soudu doručen návrh na nařízení výkonu rozhodnutí).

Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o nařízení výkonu rozhodnutí, je upravena v , nikoli však jen tímto ustanovením samotným, ale současně i ustanovením a 3 , jež podle platí obdobně.

Podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením dovolání přípustné není, jelikož odvolací soud – ač ve výroku užil pojmu, že usnesení soudu prvního stupně mění – je ve skutečnosti nezměnil, nýbrž potvrdil, jelikož návrhu na nařízení exekuce pro celkovou částku 242.432,30 Kč s příslušenstvím v plném rozsahu vyhověl, tedy o právech a povinnostech účastníků rozhodl stejně jako soud prvního stupně, takže jediná „změna“ spočívá v poněkud odlišné formulaci týchž povinností povinné, jak je stanovil soud prvního stupně; odvolací soud ostatně v předposledním odstavci odůvodnění napadeného usnesení výslovně uvedl, že „z důvodu upřesnění výrokové části přistoupil ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně, která však má jen formální, nikoli obsahový význam“, a tomu, že sám své rozhodnutí považoval za potvrzující, odpovídá také poučení o dovolání.

Přípustnost dovolání podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením není dána proto, že napadenému usnesení nepředcházelo kasační rozhodnutí.

Za tohoto stavu by ovšem dovolání proti (ve skutečnosti) potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu mohlo být přípustné jen v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (srov. ve spojení s ustanovením písm c/ ); ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (pokud tedy povinná ohlásila i dovolací důvod podle ustanovení , jde o důvod k založení přípustnosti podle nezpůsobilý). Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (, věta první, ), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

Dovoláním formulovanou otázku – zkoumá-li soud při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), zda právo přiznané exekučním titulem zaniklo započtením pohledávky povinné za oprávněným – ovšem odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní judikaturou. Soudní praxe již desítky let vychází z názoru, že v období rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) se nezkoumá, zda a v jaké míře povinný plnil oprávněnému, popřípadě zda došlo k zániku vymáhané pohledávky některým ze způsobů stanovených hmotným právem (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981 pod poř. č. 21, str. 187/525). Okolnost, že právo oprávněného po vydání podkladového rozhodnutí (či před ním) zaniklo, může být rozhodná toliko v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (srov. , příp. písm. h/, ).

V souladu s ustanovením totiž soud při věcném posuzování návrhu na exekuci zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného ( ), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem ( ), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný ( ). V tomto směru je tedy napadené rozhodnutí v souladu se standardní judikaturou.

Lze tudíž uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je proto bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a Oprávněnému, jemuž by tato náhrada jinak příslušela, však v tomto stadiu řízení účelně vynaložené náklady nevznikly (vyjádření z 8. 2. 2005 se netýká dovolání, ale – výslovně – návrhu povinné na zastavení výkonu rozhodnutí); tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu