Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1120/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. , bylo rozhodnuto, že podle § 455 odst. 2 tr. řádu, s odkazem na Úmluvu o předávání odsouzených osob uveřejněnou pod č. 553/1992 Sb. odsouzený J. Č., při nezměněném výroku z rozsudku Soudu prvního obvodu v A., K. r. ze dne 5. 6. 2001, jímž byl pravomocně uznán vinným tr. činem mezinárodního obchodu s drogami poškozujícími veřejné zdraví podle § 61 a 71 písm. b) zákona o omamných a psychotropních látkách K. r., kterého se dopustil tím, že spolu se svou manželkou L. Č. v blíže neurčené době před 8. 10. 2000, kontaktovali neznámé osoby, které jim předaly 5 980 g chlorhydrátu kokainu v 6 balíčcích pro dopravu do A. za účelem obchodování v Evropě. Dne 8. 10. 2000 okolo 18.00 hodin se pak s manželkou dostavil na mezinárodní letiště J. S. M. ve městě A., kde se pokusili nastoupit do letadla společnosti M. linky do A., balíčky s uvedenou látkou přitom měli připevněny k tělu pomocí elastických pásek, přičemž J. Č. takto převážel 2 860 g chlorhydrátu kokainu v koncentraci 83%. Při kontrole totožnosti byli na letišti zadrženi a látka byla zajištěna, odsouzený jednal s vědomím, že obsahem přepravovaných balíčků jsou omamné látky, tedy neoprávněně vyvezl omamnou látku a tento čin spáchal ve větším rozsahu, čímž spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zákona České republiky. Podle § 187 odst. 2 tr. zákona vykoná trest odnětí svobody ve výměře 8 let, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou.

Uvedený rozsudkem nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal odsouzený odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 6. 4. 2005 Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým rozsudkem sp. zn. podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu a podle § 455 odst. 2 tr. řádu s odkazem na Úmluvu o předávání odsouzených osob uveřejněnou pod číslem 553/1992 Sb. znovu rozhodl tak, že odsouzený J. Č. bude pokračovat ve výkonu trestu odnětí svobody v trvání 8 let, který mu byl uložen výše uvedených rozsudkem Soudu prvního obvodu v Ajuele, Kostarická republika, který byl uznán na území České republiky rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. a kterým odsouzený spáchal podle trestního zákona České republiky trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona (neoprávněně vyvezl omamnou látku a tento čin spáchal ve větším rozsahu). Pro výkon výše uvedeného trestu byl odsouzený podle § 39a odst. 2 písm. c), odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.

Prostřednictvím své obhájkyně podal J. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci dovolání, ve kterém se odkazuje na dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. a), g), h), k) tr. řádu.

V odůvodnění především poukazuje na porušení práva na spravedlivý proces, na porušení práva na přístup k soudu v Kostarice, napadá údajnou nesprávnost výroku o vině a v návaznosti na to i rozhodnutí soudů v České republice ohledně pokračování v trestné činnosti. Napadenému rozsudku vytýká i to, že v něm chybí výrok o započtení vazby, jakož i vyjádření o zkrácení trestu dle kostarických zákonů. Vyslovuje i nesouhlas se zařazením do věznice s ostrahou, když poukazuje na to, že před převezením do České republiky byl v nejmírnějším typu výkonu trestu.

V petitu svého dovolání alternativně navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích a buď ve věci sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby, nebo aby věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Upozorňuje na to, že napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích nelze podřadit pod žádný z bodů taxativního výčtu dle § 265a odst. 2 tr. řádu a proto jej nelze pro účely řízení o dovolání považovat za rozhodnutí ve věci samé. Z toho důvodu navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání jako nepřípustné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 tr. řádu pak obsahuje taxativní výčet rozhodnutí, které se pro účely řízení o dovolání považují za rozhodnutí ve věci samé.

Rozhodnutí předcházející podanému dovolání a v tomto dovolání napadnuté pak nelze přiřadit pod žádné z těch rozhodnutí, které zákon ve výše uvedeném taxativním výčtu dle § 265a odst. 2 tr. řádu uvádí. Proto nelze míti za to, že dovoláním je napadnuto rozhodnutí ve věci samé a že se tedy jedná o přípustné dovolání.

Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat, že v tomto smyslu byl obviněný nesprávně poučen Krajským soudem v Českých Budějovicích, který si výše uvedenou okolnost nepřípustnosti dovolání měl uvědomit a v návaznosti na to neměl v poučení o opravném prostředku ve svém výše uvedeném rozsudku možnost podání dovolání uvádět.

Sama skutečnost, že se Krajský soud v Českých Budějovicích dopustil zmíněného pochybení, však nic nemění na obsahu zmíněného rozsudku, jakož ani na skutečnosti, že dovolání není možno považovat v daném případě za přípustné.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li dovolání přípustné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání není přípustné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání odsouzeného J. Č. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 21. září 2005

Předseda senátu

Mgr. Josef H e n d r y c h