Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 883/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. března 2004, č.j. -262, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2003, č.j. -235, kterým byla žaloba na zaplacení 181 529 888,40 Kč s 5% úrokem z prodlení ročně z této částky od 3. 3. 2000 do zaplacení zamítnuta; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně podle výsledku soudního sporu vedeného před Krajským obchodním soudem v Praze pod sp. zn. získala na úkor ČSOB, a.s. neoprávněný majetkový prospěch ve výši 181 529 888,40 Kč připsáním této částky na její účet. Poté co uvedenou finanční částku žalobkyně převedla na účet žalované podle obstaravatelské smlouvy uzavřené mezi účastníky - resp. právními předchůdcem žalované a žalobkyní dne 29. 12. 1990, a tyto prostředky došly do majetkové sféry žalované, došlo na její straně k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. S ohledem na vznesenou námitku promlčení odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou ze dne 9. 2. 2000, jež byla doručena soudu 14. 2. 2000, je podle § 123 a § 131b odst. 2 tehdy platného hospodářského zákoníku promlčen, neboť žalobkyně se o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na její úkor obohatil, dozvěděla nejpozději 14. 3. 1994, protože v dopisu z uvedeného data žalobkyně zcela jednoznačně uvádí, že jde o chybné jednotlivé platby směrované na účet žalované.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , neboť má za to, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Za otázku zásadního právního významu považuje vyřešení otázky, zda poukaz prostředků z účtu znamená vždy plnění z majetku příkazce a tedy na jeho úkor v případě poukazu bezdůvodného, resp. zda předání prostředků určenému příjemci, který na ně nemá nárok, je na úkor předávajícího nebo na úkor toho, jehož prostředky byly předány. Má za to, že tato otázka nebyla v oboru hospodářského práva a pro případ, kdy předání prostředků je zároveň povinností obstaravatele, vyřešena. Uvedenou otázku považuje za otázku zásadního významu jak pro rozhodování soudu obecně, tak pro rozhodování v této věci, neboť má určující význam pro rozhodnutí, kdy se žalovaná na úkor dovolatelky obohatila. Za nesprávný považuje především závěr soudu o počátku běhu promlčecí lhůty, jež soud odvodil od dopisu ze dne 14. 3. 1994. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla odmítnutí dovolání jako zjevně bezdůvodné, a pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, navrhla zamítnutí dovolání, neboť má za to, že oba soudy při rozhodnutí nepochybily, posoudily počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty správně a odkazuje přitom na dosavadní judikaturu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ “) po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas ( ) a je řádně zastoupena advokátem ( ), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v a písm. c)

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, neboť odvolací soud v rušících rozhodnutích nezavázal soud prvního stupně svým právním názorem, když zrušil rozhodnutí pouze z důvodu nedostatečného zjištění skutkového stavu ohledně běhu subjektivní promlčecí doby a pro zmatečnost. Přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují).

Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Napadené rozhodnutí výslovně otázku, kterou dovolatelka považuje za právně významnou, neřeší, avšak správně vychází z právního závěru vysloveného rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. .

Poukazuje-li dovolatelka, že soud nezjistil správně počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, směřuje její výtka v projednávané věci ke kritice správnosti skutkových závěrů.

Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto výtek však nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, případně že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá – jak bylo výše vyloženo – přípustnost dovolání podle

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 7 500 Kč [ , , , v návaznosti na a , kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč ( vyhl.č. ), tedy celkem ve výši 7 575 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 21. září 2005

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu