Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1861/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 25. 10. 2000, č. j. -52, zamítl žalobu na zaplacení částky 27.750,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 3. 2003, č. j. -83, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání z důvodů podle ust. a b) Odvolacímu soudu vytýká nesprávné posouzení otázky promlčení a namítá, že po dobu, kdy svůj nárok uplatňoval v soudním řízení vedeném proti M. K., objektivní promlčecí doba neběžela, a v době podání žaloby proti „Obecnímu úřadu B.“ z ní uběhly pouze 2 roky a 4 měsíce. Ohledně subjektivní promlčecí doby pak uvádí, že do doby, než bylo řízení proti M. K. zastaveno, neměl vědomost o tom, kdo za škodu mu způsobenou odpovídá, a nemohla tedy počít běžet subjektivní promlčecí doba. V řízení proti „Obecnímu úřadu B.“ nebyl řádně poučen a vyzván k odstranění vad svého podání, je však zřejmé, že jeho vůle směřovala k tomu, aby podal žalobu proti subjektu, který byl zaměstnavatelem M. K. Dovolatel dále uvádí, že od dopravní nehody špatně slyší, což dokládá průkazem ZTP, a že v řízení, během něhož měl velmi omezenou možnost vnímat a zaznamenat relevantní informace, soudy jeho sluchové postižení nezohlednily. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření vyvrací tvrzení, že soud nebral ohled na žalobcovo tělesné postižení, navíc žalobce byl zastoupen advokátem, který jej rovněž informoval o všech okolnostech soudního řízení. Námitka nedostatku poučení ze strany soudu měla být uplatněna již v řízení proti „Obecnímu úřadu B.“, nikoli až v tomto řízení. Soudy věc posoudily správně a v souladu s konstantní judikaturou. Právní názor žalobce, že promlčecí doba po dobu řízení proti M. K. neběžela ani ve vztahu k žalované, je nesprávný a napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. Žalobce si škodu navíc téměř výlučně způsobil sám, když bezmyšlenkovitě a rychle vstoupil do vozovky mimo přechod pro chodce. Navrhla, aby dovolací soud v případě, že dovolání jako nepřípustné neodmítne, dovolání zamítl.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Protože rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno před 1. 1. 2001 a odvolací soud, jak v napadeném rozhodnutí výslovně uvedl, postupoval rovněž podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctá, hlava I, bod 17. ), je Nejvyšší soud ve shodě s posledně citovaným ustanovením povinen rozhodnout i o dovolání v této věci podle dosavadních právních předpisů, a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání.

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Podle ustanovení lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci žalobce doručen dne 31. 3. 2003 a právnímu zástupci žalované dne 28. 3. 2003, rozsudek tedy nabyl právní moci dne 31. 3. 2003 ( ); žalobce podal dovolání Okresnímu soudu Brno-venkov osobně dne 27. 5. 2003.

V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 31. 3. 2003, a skončila dne 30. 4. 2003 (středa). Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání žalobce bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení , věty první, a odmítnuto.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy povinnost k jejich náhradě stíhá žalobce ( , a ), avšak vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto pro opožděnost, nelze náklady vynaložené žalovanou za odměnu advokáta za sepis vyjádření k dovolání považovat za účelně vynaložené v dovolacím řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2005

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu