Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
AFAABC185CFE4759C1257A4E006A73DD.html
HTML · 13.43 KB
No categories available
20 Cdo 2066/2004
U S N E S E N Í
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 6. 2003, č.j. Nc 2832/2003 -20, kterým Okresní soud v Mělníku nařídil podle (směnečného) platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. Sm 176/99 , k vymožení pohledávky 986.601,- Kč s úroky ve výši 6 % z 330.139,- Kč od 28. 5. 1996 do zaplacení, z 328.231,- Kč od 30. 11. 1996 do zaplacení a z 328.231,- Kč od 28. 5. 1996 do zaplacení, odměny 3.288,- Kč a nákladů předcházejícího řízení exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. L. Č., soudní exekutorku. Předpoklady, jimiž zákon č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb. (dále jen „ex. ř.“), podmiňuje nařízení exekuce, měl odvolací soud za splněny; zejména uzavřel, že oprávněná je věcně legitimována, i když exekuční titul jako osobu oprávněnou označuje Ing. V. H., správce konkursní podstaty úpadkyně E., a. s. v L. Je tomu tak proto, že přechod práva z úpadkyně na oprávněnou byl prokázán „notářsky ověřenou“ smlouvou o postoupení vymáhané pohledávky ze dne 18. 3. 2003 ve znění jejího „notářsky ověřeného“ dodatku ze dne 15. 5. 2003 (§ 36 odst. 3 , 4 ex. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř. “). Podle dovolatele lze převod práva ve smyslu § 36 odst. 4 ex. ř. prokázat jedině listino u sepsanou formou notářského zápisu; předložení „notářsky ověřené smlouvy o postoupení pohledávky,“ jako tomu bylo v projednávaném případě, nestačí. Navrhl proto, aby bylo rozhodnutí zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb. ).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 ex. ř.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř. ). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř. ).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), jímž také dovolatel správnost rozhodnutí odvolacího soudu poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 , věta první, o.s.ř. ).
Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením jeho argumentace k takovému závěru dospět nelze. Otázku nabízející se k přezkumu (zda kvalifikovaným průkazem převodu práva ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, je „notářsky ověřená“ listin listina , rozuměj – v daných souvislostech – listin listina , na níž byly notářem ověřeny podpisy jednajících osob) vyřešil odvolací soud (jak naznačuje samotný dovolatel) v souladu s ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nehodlá nic měnit.
Podle ustanovení § 36 odst. 4 ex. ř. lze přechod povinnosti nebo přechod či převod práva prokázat jen listino u vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu. Soudní praxe dovodila, že požadavkům daného ustanovení vyhovuje i „soukromá listin listina ,“ která byla státním orgánem nebo notářem jen ověřena, přičemž postačuje, aby byly na takové listin ě ověřeny podpisy osob, které ji vystavily (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 721/97 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/1999 pod č. 4, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/2005 pod č. 43).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu , Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5 , věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu