Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2206/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 19. 11. 2003, č.j. -6, kterým Okresní soud v Domažlicích nařídil podle rozhodnutí Městského úřadu v H. T. (komise pro projednávání přestupků) ze dne 30. 11. 1998, č.j. KPP 44/98, k vymožení pohledávky 1.500,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinného, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí vydané ve správním řízení lze ve smyslu , o správním řízení / / ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti; jelikož již v době podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (7. 11. 2003) stanovená lhůta marně uplynula, nelze výkon nařídit.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadlo oprávněné město dovoláním, jímž podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), zpochybňuje aplikaci ustanovení a naopak prosazuje, že při vymáhání pokuty za přestupek a nákladů přestupkového řízení je nutno postupovat podle (speciálního) ustanovení , o přestupcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), které stanoví pro realizaci výkonu rozhodnutí pětiletou prekluzívní lhůtu.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. ).

Dovolání je ve smyslu přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ( , , odst. 2 ), a je i důvodné.

Jelikož vady uvedené v , větě druhé, nebyly namítány a ze spisu nevyplývají, je – při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , věta první, ) – předmětem přezkumu závěr odvolacího soudu, podle něhož rozhodnutí, jímž byla uložena povinnost zaplatit pokutu a nahradit náklady řízení podle , lze vykonat jen ve lhůtě uvedené v

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V projednávaném případě je exekučním titulem rozhodnutí ze dne 30. 11. 1998, č.j. KPP 44/98, jímž Městský úřad v H. T. (komise k projednání přestupků) uložila povinnému pokutu 1.000,- Kč za přestupek podle a zavázala ho k náhradě nákladů řízení ve výši 500,- Kč, a to do patnácti dnů od právní moci. Rozhodnutí nabylo 20. 2. 1999 vykonatelnosti. Řízení ve věci výkonu rozhodnutí bylo zahájeno 7. 11. 2003.

Podle ustanovení , nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Titulem soudního výkonu je ve smyslu ustanovení i rozhodnutí, jehož výkon oprávněné město navrhlo.

Součástí konstantní soudní praxe je závěr, že stanoví-li zákon, že správní rozhodnutí lze vykonat jen do určité doby, musí v této době být jeho výkon nařízen a proveden; po jejím uplynutí již takové rozhodnutí podkladem soudního výkonu být nemůže, návrh na nařízení výkonu tudíž musí být zamítnut a byl-li již výkon nařízen, soud jej jako nepřípustný podle ustanovení zastaví, neboť tu je jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1972, sp. zn. , uveřejněné pod č. 19/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 2/1999 pod č. 21). Tyto důsledky pro výkon rozhodnutí nastávají i tehdy, když prekluzívní lhůta pro výkon uplyne až v průběhu odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2004 pod č. 44).

Podle ustanovení rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek, o nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení lze vykonat do pěti let po uplynutí lhůty určené pro jejich zaplacení.

Podle ustanovení platí, že není-li v tomto nebo v jiném zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení.

Z poměru předpisu obecného (základního) a subsidiárního plyne, že subsidiární se použije tehdy, jestliže předpis obecný sám konkrétní úpravu nemá, resp. určitou situaci vlastní upravovaným vztahům sám nereguluje. otázku, jaké jsou důsledky marného uplynutí určité doby poté, co se rozhodnutí stalo vykonatelným, upravuje, a to právě v ustanovení , jímž nastoluje – ve věcné shodě se (subsidiárním) – režim prekluze; proto se neuplatní obecná doba tří let ( ), nýbrž doba pěti let (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2005 pod č. 1).

V projednávaném případě v době, kdy rozhodoval odvolací soud, lhůta podle neuplynula.

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud své rozhodnutí vystavěl na nesprávném právním závěru; Nejvyšší soud proto jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, odst. 3, věta první, ).

Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího ( , věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. srpna 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu