Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 941/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2001, čj. -16, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na určení, že výše základního kapitálu H. k. s. r. o. činí 1,895.000,- Kč.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Jeho přípustnost opírá o ustanovení (dále jen „ “), když dovozuje, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam. Za otázku zásadního právního významu pak považuje posouzení, zda tříměsíční lhůta k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady dle ustanovení obchodního zákoníku, ve znění platném k 2. 9. 1992 (dále jen „obch. zák.“) je lhůtou prekluzívní, když v té době toto ustanovení neobsahovalo výslovné určení, že není-li právo uplatněno do tří měsíců ode dne konání valné hromady, zaniká. Dle názoru dovolatelky nemohlo jít o lhůtu prekluzívní, neboť má-li právo zaniknout prekluzí, musí to být výslovně určeno v právním předpise. Dovolatelka dovozuje, že ze strany soudu došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Uplatňuje tak dovolací důvod upravený v ustanovení S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek a spolu s ním i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé přípustné, není-li přípustné podle ustanovení , jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Ve výše uvedeném smyslu musí mít rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce především z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (co do obecného dopadu na případy obdobné povahy). Z tohoto pohledu má zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší právní otázku, která judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil (vyšší soudy ji při svém rozhodování řeší rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů, tedy představuje-li v tomto směru odlišné („nové”) řešení této právní otázky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 13, ročník 1997, pod číslem 101).

Otázku, zda marným uplynutím tříměsíční lhůty uvedené v ustanovení § 131 obch. zák. zaniká právo na přezkoumání platnosti usnesení valné hromady, již Nejvyšší soud řešil, jak uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně, v rozsudku ze dne 13. 1. 1999, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 5/2000. Při rozhodování výše uvedené věci dovolací soud postupoval podle obchodního zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem číslo , kterou bylo ustanovení obch. zák. doplněno o větu druhou, která stanoví, že „Není-li toto právo uplatněno do tří měsíců ode dne konání valné hromady nebo, pokud nebyla řádně svolána, ode dne, kdy se mohl dovědět o konání valné hromady, zaniká.“ Závěry obsažené ve výše uvedeném rozhodnutí se tedy uplatní i na tuto věc a dovolací soud nemá důvod se od nich odchylovat.

Pro úplnost je třeba uvést, že soudy obou stupňů sice deklarovaly, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, nedostatek naléhavého právního zájmu však založily na tom, že zvláštní úprava možnosti napadat platnost usnesení valné hromady v obchodnímu zákoníku vylučuje použití úpravy obsažené v , tedy na stejném závěru, na jakém stojí shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu.

Napadené rozhodnutí proto za zásadně významné po právní stránce mít nelze.

Navíc, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, důvodem, na kterém založil své rozhodnutí je, že stejně jako soud prvního stupně neshledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení ve smyslu , přičemž tento právní závěr dovolatelka nezpochybnila. Právní posouzení povahy lhůty k podání žaloby dle ustanovení obch. zák. by tedy za situace, kdy dovolatelka podala žalobu dle ustanovení , nemohlo založit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , 224 odst.1 a , neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 18. srpna 2005

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu