Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 89/2005

89/2005

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem bývalého Krajského vojenského soudu v Brně ze dne 25. 11. 1949, sp. zn. , byl obviněný J. G. uznán vinným zločinem porušením subordinace podle § 145, § 146 písm. c), § 149 v. t. z. (říšský zákon č. 19/1855), kterého se dopustil tím, že po nastoupení základní vojenské služby dne 1. 10. 1949 u vojenského útvaru v P. odmítl převzít na rozkaz účetního setniny voj. S. L. a velitele štábního kapitána F. S. služební pušku za účelem výcviku s ní, odvolávaje se na svoje náboženské přesvědčení S. J. Za uvedené jednání byl obviněný J. G. odsouzen k trestu žaláře v trvání 12 měsíců, zostřenému jednou měsíčně postem a tvrdým ložem a samovazbou v každém třetím měsíci trestu. Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení.

Syn obviněného L. G. podal žádost podle , o soudní rehabilitaci, ve prospěch svého otce J. G. Bývalý Vojenský obvodový soud v Brně žádost jmenovaného usnesením ze dne 16. 5. 1991, sp. zn. , podle , o soudní rehabilitaci, zamítl jako nedůvodnou. Na základě řádně a včas podané stížnosti bylo toto usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně zrušeno v celém rozsahu usnesením bývalého Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 6. 8. 1991, sp. zn. 4 Rtvo 27/1991. Dále byl zrušen i výrok o trestu v rozsudku bývalého Krajského vojenského soudu v Brně ze dne 25. 11. 1949, sp. zn. a všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok o trestu navazovala.

V dalším řízení znovu rozhodoval bývalý Vojenský obvodový soud v Brně, který rozsudkem ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. , rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku bývalého Krajského vojenského soudu v Brně ze dne 25. 11. 1949, sp. zn. , odsoudil obviněného J. G. (zemřelého dne 22. 12. 1980) podle , k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, přičemž podle a výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu 1 roku. Rozsudek nabyl právní moci dne 2. 11. 1991.

Proti rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. , podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. G. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení tr. ř., a , odst. 2 , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že bývalý Vojenský obvodový soud v Brně při projednávání žádosti o soudní rehabilitaci nepostupoval důsledně podle , jehož smyslem bylo rehabilitovat, a to nejen právně, ale i morálně co nejvíce těch, kteří v období totalitního režimu trpěli a byli pronásledováni. Z napadeného rozsudku a také z dalších navazujících rozhodnutí bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně je patrno, že soud vycházel ze zjištění, že důvodem odmítnutí vojenské služby obviněným bylo jeho náboženské přesvědčení, aniž by byla vyhodnocena konkrétní situace v době, kdy došlo k trestné činnosti obviněného. Jednalo se o situaci, kdy přes obecně deklarovanou náboženskou svobodu nebyla současně zajištěna možnost tuto svobodu, v případě konfliktu s danými občanskými povinnostmi, realizovat. Nebylo přiměřeně vzato v úvahu ani základní právo obviněného vyplývající z Všeobecné deklarace lidských práv, tedy právo na svobodu svědomí, které nelze zaměňovat se svobodou víry, ani se svobodou náboženskou, zejména když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující. Podle ministra spravedlnosti bývalý Vojenský obvodový soud v Brně pochybil, když v rehabilitačním řízení ponechal v platnosti výrok o vině obviněného J. G. nezměněný. Bývalý Vojenský obvodový soud v Brně se rovněž nezabýval ani přípustností uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu osobě již zesnulé.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. , byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. G. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, stejně jako další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., příp. podle § 271 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost napadeného rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně, jakož i správnost řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že zákon porušen nebyl.

Bývalý Vojenský obvodový soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. , tak, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku bývalého Krajského vojenského soudu v Brně ze dne 25. 11. 1949, sp. zn. , se obviněný J. G. odsuzuje podle k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, přičemž podle a se výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu 1 roku. V odůvodnění rozsudku bývalý Vojenský obvodový soud v Brně mj. uvedl, že při rozhodování o trestu byl soud nucen, vzhledem ke změnám trestního zákona, k nimž od roku 1949 došlo, se zabývat otázkou působnosti trestních zákonů ve smyslu , odst. 2 tr. zák. Tuto otázku bylo nutno řešit i za situace, kdy výrok o vině zůstal nedotčen, neboť trestností činu podle citovaného zákonného ustanovení je třeba rozumět nejen možnost uznat obviněného vinným, ale i uložit mu přiměřený trest. Rozhodujícím kritériem pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího zákona by bylo pro pachatele příznivější, je celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci toho nebo onoho trestního zákona dosaženo s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem konkrétního případu. Bývalý Vojenský obvodový soud v Brně dospěl k závěru, že posouzení trestnosti činu obviněného je nejpříznivější podle Obviněnému proto uložil trest odnětí svobody blíže spodní hranice zákonné trestní sazby v trvání 6 měsíců a výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu 1 roku, což odůvodnil tím, že obviněný po spáchání trestného činu vedl řádný život a pokud byl odsouzen, bylo to vždy v souvislosti s jeho náboženským přesvědčením.

K námitce stěžovatele ohledně závěru o správnosti výroku o vině v napadeném rozsudku považuje Nejvyšší soud za nutné uvést následující. Co se týká výroku o vině, nemohl jej Nejvyšší soud České republiky přezkoumávat, neboť ani napadený rozsudek nepřezkoumával a ani nemohl přezkoumávat výrok o vině – ve vině byl vázán usnesením bývalého Vyššího vojenského soudu v Táboře ze dne 6. 8. 1991, sp. zn. 4 Rtvo 27/1991, a to podle ustanovení zákona o soudní rehabilitaci, jak je uvedeno níže.

Podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, zjistí – li soud v přezkumném řízení, že přezkoumávané rozhodnutí je vadné z důvodů tam uvedených, zruší rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je vadné.

Podle , o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, po právní moci rozhodnutí podle soud pokračuje v řízení na podkladě původní obžaloby. Při hlavním líčení se ustanovení užije obdobně. V je uvedeno, že novým rozsudkem nelze odsouzenému uložit přísnější trest, než jaký mu byl uložen původním rozhodnutím.

V daném případě zde bylo pravomocné rozhodnutí o vině zločinem porušení subordinace podle § 145, § 146 písm. c), § 149 v. t. z. (říšský zákon č. 19/1855), tj. rozsudek bývalého Krajského vojenského soudu v Brně ze dne 25. 11. 1949, sp. zn. . Syn obviněného L. G. podal návrh podle , o soudní rehabilitaci, ve prospěch svého otce J. G., který byl usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 16. 5. 1991, sp. zn. , zamítnut jako nedůvodný. Na základě podané stížnosti bývalý Vyšší vojenský soud v Táboře v usnesení ze dne 6. 8. 1991, sp. zn. 4 Rtvo 27/1991, zrušil výše citované usnesení v celém rozsahu a po přezkoumání rozsudku bývalého Krajského vojenského soudu v Brně ze dne 25. 11. 1949, sp. zn. , zrušil pouze výrok o trestu v tomto rozsudku a všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok o trestu navazovala. Bývalému Vojenskému obvodovému soudu v Brně bylo uloženo, aby ve věci znovu rozhodl o trestu J. G. za zločin porušení subordinace podle , , v. t. z., jímž byl uznán vinným rozsudkem bývalého Krajského vojenského soudu v Brně ze dne 25. 11. 1949, sp. zn. .

V následujícím řízení rozhodoval bývalý Vojenský obvodový soud v Brně v hlavním líčení pouze o výroku o trestu obviněného J. G. za zločin porušení subordinace podle § 145, § 146 písm. c), § 149 v. t. z., o vině již rozhodovat nemohl, neboť byl při novém rozhodování vázán právním názorem, který ve věci vyslovil orgán nadřízený, tj. bývalý Vyšší vojenský soud v Táboře.

Pro úplnost zbývá dodat, že proti usnesení bývalého Vyššího vojenského soudu v Táboře, sp. zn. 4 Rtvo 27/1991, byla ministrem spravedlnosti podána stížnost pro porušení zákona, která však byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2001, sp. zn. 149/2001, zamítnuta.

Podle názoru Nejvyššího soudu lze akceptovat pouze tu námitku stěžovatele, že bývalý Vojenský obvodový soud v Brně se nezabýval přípustností uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu osobě, která již zemřela. V případě, kdy obviněný již zemřel, je patrné, že nelze dosáhnout účelu trestu uvedeného v ustanovení , b) , a to při uložení jakéhokoliv trestu, a ani nemůže dojít k naplnění předpokladů pro podmíněný odklad tohoto trestu podle - Nejvyšší soud však současně považuje za nutné konstatovat, že takto uložený trest odnětí svobody mohl splnit svůj účel uvedený v (působit výchovně na ostatní členy společnosti), takto uložený trest není ve zřejmém rozporu s účelem trestu podle tr. ř. a proti takovému výroku o trestu nelze stížnost pro porušení zákona podat. Pro úplnost zbývá dodat, že usnesením tohoto soudu ze dne 28. 11. 1991, sp. zn. , bylo rozhodnuto, že J. G. je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 4. 5. 1953 a že se mu promíjí uložený trest odnětí svobody.

S ohledem na všechny uvedené skutečnosti rozhodl Nejvyšší soud o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost České republiky ve prospěch obviněného J. G., proti rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. , tak, že není důvodná, a proto ji podle § 268 odst. 1 písm. c) tr.ř. zamítl, a to v neveřejném zasedání při splnění podmínek uvedených v § 274 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. J. P.