Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 593/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti L. G., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Mansfeldova 792/3, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 89/2005, a návrhu na zrušení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Navrhovatel se, s odvoláním na porušení a 3, , d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta stížnost pro porušení zákona, podaná ministrem spravedlnosti ve prospěch stěžovatelova otce proti rozsudku Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 17. 10. 1991, sp. zn. 1 Rtv 14/91.

V ústavní stížnosti navrhovatel uvádí, že si je vědom toho, že ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ) vylučuje podání ústavní stížnosti ve prospěch zemřelého rodiče, což již Ústavní soud konstatoval v usnesení sp.zn.

, ze dne 10. 10. 2001, rovněž se týkajícím ústavní stížnosti podané navrhovatelem ve prospěch zemřelého otce. Dle jeho názoru by však stížnost mohl podat u Evropského soudu pro lidská práva, přičemž by nemělo dojít k tomu , aby musel "obejít" Ústavní soud, který by se kvůli ustanovení nemohl zabývat meritorním obsahem podaného návrhu.

Dle navrhovatele lze uvedený problém řešit tím, že se odstraní limitující slovo "její" z ustanovení , čímž se uvolní prostor pro to, aby Ústavní soud mohl jednat o ústavních stížnostech všech osob, které jsou oprávněny jednat podle obecných předpisů. Z uvedených důvodů navrhuje zrušení citovaného ustanovení.

V další části ústavní stížnosti uvádí výhrady proti právním závěrům Nejvyššího soudu, zejména rozporuje stanovisko, že se Nejvyšší soud nemohl zabývat otázkou viny a že trest uložený zemřelému otci podle mohl splnit svůj účel, neboť jím bylo možné výchovně působit na ostatní členy společnosti.

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené .

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že ústavní stížnost podává navrhovatel ve prospěch zemřelého otce, přičemž si je vědom, že takový postup neumožňuje a navrhuje proto změnu která by jím podaný návrh projednat umožnila.

Dle ustanovení ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Dle může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

Z citovaných ustanovení je jednoznačně zřejmé, že projednání navrhovatelem podaného návrhu neumožňuje. Navrhovatel nesporně nebyl účastníkem řízení, z nějž vzešlo napadené rozhodnutí a ustanovení z povahy věci nemohlo být v řízení u obecných soudů aplikováno.

Navrhovatel se tak svým návrhem v podstatě domáhá zásadní změny , a to cestou návrhu na zrušení shora uvedeného ustanovení. Nejedná se tedy o akcesorický návrh na zrušení části zákona ve smyslu , nýbrž o přímý návrh na zrušení právního předpisu, k jehož podání však fyzická osoba legitimována není.

Dle totiž návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle písm. a) y je oprávněn podat prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, vláda za podmínek uvedených v a dále ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v tohoto zákona. (O posledně uvedený případ se, jak je výše uvedeno, nejedná.)

Vzhledem k tomu, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím nemohlo dojít k zásahu do navrhovatelových základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem, navrhovatel není aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti proti uvedenému rozhodnutí. Navrhovatel ani není subjektem podle ustanovení , b), c), d) aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení zákona, návrh nebyl ve smyslu a podán spolu s ústavní stížností, jejímž předmětem by byly skutečnosti, které nastaly uplatněním právního předpisu, jehož zrušení je navrhováno, a navrhovatele je proto nutno považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.

Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení a ve spojení s ustanovením , odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2006

Stanislav Balík

předseda senátu