Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
E9B8CA6EEDE017CCC1257A4E006993DC.html
HTML · 14.31 KB
No categories available
20 Cdo 1751/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Františka Ištvánka v exekuční věci oprávněné J., spotřebního družstva Z., družstva, zastoupené advokátem, proti povinnému L. N., zastoupenému advokátem, pro 202.179,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 9 Nc 614/2002 , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. 9. 2002, č.j. 40 Co 337/2002 -42, takto :
Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 3. 2002, č.j. 9 Nc 614/2002 -9, jímž Okresní soud v Jeseníku nařídil podle platebního rozkazu Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 2. 1994, sp. zn. Ro 262/94 , k vydobytí pohledávky představující úroky z jistiny exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále jen „ex. ř.“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí, jež nabylo 8. 3. 1994 formální vykonatelnosti, je vykonatelné i materiálně, neboť obsahuje přesnou individualizaci osoby oprávněné a povinné, přesné vymezení práv a povinností, jakož i přesný rozsah a obsah plnění, a že povinný je věcně legitimován (platební rozkaz zavázal plnit žalovaného označeného jako „P. – výroba a prodej cukrářských a pekařských výrobků, podnikatel L. N. V exekučním řízení – pokračoval odvolací soud – věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí přezkoumávat nelze a soud je povinen z něho vycházet, dospěje-li k závěru, že jde o způsobilý exekuční titul.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž vytýká, že v době, kdy soud prvního stupně v této věci rozhodoval o nařízení exekuce, nebylo dosud pravomocné usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. E 1833/94 , kterým byl výkon rozhodnutí pro tutéž pohledávku (spolu s jistinou) k návrhu oprávněné zastaven. Dále namítá, že osobou k plnění povinnou je ve skutečnosti B., spol. s r. o. „v likvidaci,“ jejímž jednatelem dovolatel byl, a teprve následně – až po uzavření smlouvy o dodávkách zboží, z níž vzchází vymáhaný nárok a kterou nepodepsal – se stal podnikatelem na základě živnostenského oprávnění. Navrhl, aby dovolací soud zrušil nejen rozhodnutí exekučních soudů obou stupňů, ale i vykonávaný platební rozkaz.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb. , dále též jen „o.s.ř. “).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutí – jako v projednávaném případě – rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 ex. ř.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř. ). Protože užití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř. ).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen námitkou nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 , věta první, o.s.ř. ).
Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením jeho argumentace – podřaditelné ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. , i když jej ohlašuje, ve skutečnosti uplatněn nebyl) – k takovému závěru dospět nelze. Otázky nabízející se k přezkumu, tj. zda, resp. kdy nastává překážka řízení zahájeného či překážka věci pravomocně rozhodnuté (§ 83 odst. 1 , § 159a odst. 5 o.s.ř. ), a relevance námitek proti rozhodnutí, které je podkladem exekuce, vyřešil odvolací soud – byť první z nich implicite – ve shodě s ustálenou soudní praxí.
V usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002 , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 10/2003 pod č. 187, rovněž i v usnesení ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1481/2003 , Nejvyšší soud vysvětlil, že samotnému nařízení exekuce podle § 44 odst. 2 ex. ř. (dosud) probíhající řízení o soudní výkon rozhodnutí podle občanského soudního řádu shora uvedené překážky nevytváří; určující je až obsah exekučního příkazu (§ 47 odst. 2 , věta první, ex. ř.). Teprve jím totiž soudní exekutor stanoví, jakým způsobem bude exekuce provedena, takže teprve tehdy lze posoudit případnou totožnost způsobu postižení (soudním výkonem a exekucí) majetku povinného a totožnost předmětu, jehož se soudní výkon, resp. exekuce bude týkat.
Tvrzení, že dlužníkem je někdo jiný než povinný (osoba, jíž titul ukládá povinnost plnit) a že podkladové rozhodnutí tudíž neodráží skutečné hmotněprávní vztahy účastníků nalézacího řízení, se připíná k věcné správnosti exekučního titulu (zde platebního rozkazu, § 40 odst. 1 písm. a/ ex. ř.). V exekučním řízení jsou však takové námitky bezcenné, neboť – jak správně zdůraznil odvolací soud – přezkum věcné správnosti podkladového rozhodnutí je zde zapovězen; obsahem rozhodnutí, jehož výkon byl navržen, je totiž exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet i při rozhodování o nařízení exekuce.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu , Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5 , věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu