Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1133/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kutné Hoře (soud prvního stupně) usnesením ze dne 7. 5. 2002, č.j. -32, zamítl žalobu, kterou se žalovaní domáhali obnovy řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. , neboť dospěl k závěru, že v dané věci nejsou splněny podmínky pro obnovu řízení dle ; dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání všech účastníků Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 25. 11. 2002, č.j. -46, zastavil odvolací řízení o odvolání žalovaných, změnil usnesení odvolacího soudu ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud v odvolacím řízení postupoval – s odkazem na ustanovení bodu 16. přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/200 Sb. – podle ve znění před novelou provedenou tímto zákonem (dále též „ “); dospěl k závěru, že odvolání žalovaných trpí vadou, pro kterou je nelze věcně projednat, že „není jasný rozsah, v jakém je rozhodnutí soudu I. stupně napadeno“ a že „tato vada nebyla odstraněna ani po výzvě podle , obsahující poučení podle “., která byla žalované doručena dne 14. 10. 2002 a žalovanému dne 17. 10. 2002.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní (nezastoupeni advokátem) dovolání, v němž uvedli, že konkretizaci odvolání odeslali, avšak nemohou tuto skutečnost doložit, neboť jim byla odcizena taška s dokumenty, mezi nimi i podací lístek ohledně zásilky obsahující upřesnění odvolání. K výzvě soudu si žalovaní zvolili pro dovolací řízení advokáta a jeho prostřednictvím doplnili dovolání podáním doručeným soudu prvního stupně dne 5. 1. 2004. Přípustnost dovolání odůvodnili ustanovením a uplatněné dovolací důvody označili odkazem na ustanovení , b), c) a d) Uvádějí, že dne 9. 9. 2002 požádali o prodloužení lhůty k odstranění vad odvolání do 30. 9. 2002, že konkretizaci odvolání zaslali soudu dne 26. 10. 2002 (což však nemohou doložit podacím lístkem), a že odvolací soud přesto odvolací řízení zastavil. Vyjadřují přesvědčení, že „v řízení došlo k vadám, byla jim odepřena možnost účastnit se jednání u soudu, rozhodnutí vycházelo ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, přičemž odvolací soud si dále nesprávně vyložil právní předpis“. Dovolatelé mají za to, že vzhledem k tomu, že odvolání doplnili, měl soud „postupovat citlivěji“, poukazují na „nejasnosti při vykazování doručení ze dne 25. 11. 2002“ a navrhují, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 16. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 1. 2001).

V původním řízení, o jehož obnovu je žádáno, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně vydáno dne 30. 8. 2000 a rozhodnutí odvolacího soudu dne 25. 4. 2001, přičemž odvolací soud (jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí) postupoval v odvolacím řízení podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

V projednávané věci odvolací soud odvolání projednal v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 16. podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000. Proto také dovolací soud ve smyslu ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. postupoval v dovolacím řízení podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).

Dovolání v dané věci bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( ) a je podle přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolací řízení zastaveno.

Podle a 3 je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem; z úřední povinnosti přihlíží též k vadám uvedeným v , a je-li dovolání přípustné i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (

Dovolatelé v dovolání označili (mimo jiné) dovolací důvod podle , tj. že řízení je postiženo vadou uvedenou v , přičemž namítli, že jim „byla odepřena možnost účastnit se jednání u soudu“.

Posuzováno dle obsahu dovolání ( ) tak uplatnili dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem v průběhu řízení ve smyslu ustanovení se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává, avšak jen tehdy, šlo-li o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného procesními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli při rozhodování (srov. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4 a 6, ročník 1998, pod pořadovými čísly 27 a 49. „Postupem v průběhu řízení“ v uvedeném smyslu tedy není hodnotící úsudek soudu, že odvolání není projednatelné, projevený v rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod pořadovým číslem 42, shodně též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp.zn. a ze dne 20. 9. 1999, sp.zn. ).

Dovolací důvod podle není tedy dán. Dovolatelé netvrdí a ani z obsahu dovolání nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z jiných vad uvedených v

Dovolání je přesto důvodné.

Podle a 2 předseda senátu vyzve účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno a poučí je, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes tuto výzvu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví, byl-li účastník o těchto následcích poučen. Tyto postupy se vzhledem k ustanovení uplatní i v odvolacím řízení, je-li z hlediska nesprávné nebo neúplné odvolání. Lhůta, kterou soud určí dle k odstranění neúplnosti nebo nesprávnosti podání, je lhůtou soudcovskou ( ). Prominutí zmeškání této lhůty podle sice nepřichází v úvahu, ale její marné uplynutí nezpůsobuje nemožnost vytknuté vady podání odstranit později, dokud soud z jejich neodstranění nevyvodí zákonem předvídané následky.

V projednávané věci se ze spisu podává, že dne 8. 6. 2002 podali žalovaní proti usnesení soudu prvního stupně odvolání, ve kterém uvedli, že „pro doručení dokladů, návrhů a odůvodnění k tomuto odvolání žádají o poskytnutí lhůty do 8. 9. 2002“. Soud prvního stupně poté předložil věc k rozhodnutí odvolacímu soudu s předkládací zprávou ze dne 13. 8. 2002. Podáním ze dne 9. 9. 2002 adresovaným a doručeným odvolacímu soudu dne 12. 9. 2002, požádali žalovaní o prodloužení lhůty do 30. 9. 2002. Přípisem ze dne 24. 9. 2002 odvolací soud vrátil věc bez věcného vyřízení soudu prvního stupně s tím, že odvolání žalovaných nemá náležitosti řádného odvolání. Kopii tohoto přípisu odvolacího soudu zaslal soud prvního stupně žalovaným spolu s výzvou, aby ve lhůtě 1 týdne od doručení „zaslali konkretizaci odvolání, tzn. proti čemu se konkrétně odvolávají a jak chtějí, aby Krajský soud rozhodl (petit)“; ve výzvě bylo rovněž uvedeno, že „nebude-li lhůta dodržena, soud odvolání odmítne“. Zásilka obsahující obě tyto písemnosti byla doručena žalovanému dne 17. 10. 2002 a žalované dne 14. 10. 2002. Soud prvního stupně posléze spis předložil odvolacímu soudu spolu s předkládací zprávou ze dne 15. 11. 2002, v níž sice podtrhl formulaci „podmínky řízení pro projednání odvolání a rozhodnutí o něm byly splněny“, avšak současně doplnil formulaci, že „usnesení s výzvou k odstranění nedostatku podmínek odvolacího řízení spočívajícího v neurčitosti odvolání (č.l. 43) bylo odvolateli doručeno dne 17. 10., 14. 10. 02 a uvedený nedostatek nebyl odstraněn“. Ze spisu dále plyne, že v dovolání tvrzená „konkretizace odvolání“ (ze dne 26. 10. 2002) byla dne 30. 10. 2002 doručena soudu prvního stupně, který ji dne 11. 11. 2002 postoupil odvolacímu soudu, tento pak opětovně soudu prvního stupně, jemuž toto podání došlo dne 21. 11. 2002, a který je posléze zaslal odvolacímu soudu, jemuž došlo 28. 11. 2002.

V projednávané věci žalovaní – byť po uplynutí soudem prvního stupně určené lhůty k odstranění vad odvolání – toto odvolání doplnili, a to ještě před tím, než odvolací soud vydal své rozhodnutí, jímž odvolací řízení zastavil. Soud prvního stupně však k tomuto podání žalovaných při předložení věci odvolacímu soudu nepřihlédl; řízení o odvolání při předložení věci ( ) tak zatížil vadou ( ), kterou neodstranil ani soud odvolací, jenž rovněž toto podání nezohlednil. I řízení před odvolacím soudem je tedy postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Nejvyšší soud proto podle věty za středníkem napadené rozhodnutí zrušil a věc podle věty první vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž odvolací soud posoudí náležitosti odvolání žalovaných, a to i s přihlédnutím k obsahu jejich podání ze dne 26. 10. 2002.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta druhá ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta třetí ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2005

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu