Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 571/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně JUDr. L. D. jako správkyně konkursní podstaty Č. b., akciové společnosti P. - v likvidaci, proti žalovaným 1. S.i sv. M. spol. s r.o., a 2. Dr. L. H., za účasti vedlejší účastnice na straně druhého žalovaného Mgr. H. H., o zaplacení 69,018.835,31 Kč s příslušenstvím ze směnky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání obou žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2004, čj. -493, takto:

I. Řízení o dovolání první žalované se zastavuje.

II. Dovolání druhého žalovaného se odmítá.

III. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení 9.014,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21.5.1999, čj. -318, ponechal v platnosti svůj směnečný platební rozkaz ze dne 9.2.1995, čj. -20, kterým uložil žalovaným zaplatit žalobkyni 69,018.835,31 Kč s příslušenstvím.

Odvolací soud napadeným rozsudkem nevyhověl návrhu žalobkyně na připuštění změny žaloby (výrok I.), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu ke druhému žalovanému (výrok II.) a ve vztahu k první žalované jej změnil tak, že směnečný platební rozkaz vůči ní zrušil a zároveň také zrušil ve vztahu k ní i výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok III.). Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky IV. a V.), ve vztahu k vedlejší účastnici na straně druhého žalovaného Mgr. H. H. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok VI.) a zastavil řízení o odvoláních obou žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11.8.1999, čj. -384 a -385, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 2.9.1999 (výrok VII.).

Proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti jeho výrokům II., III. a V. podali oba žalovaní dovolání. Pokud jde o jeho přípustnost, odkazují na poučení obsažené v rozsudku odvolacího soudu, kterým, podle jejich názoru, tento soud připustil dovolání. Jako dovolací důvod uvádějí nesprávné právní posouzení věci.

Namítají především nesprávné právní posouzení otázky, zda námitka proti chybnému vyplnění blankosměnky je námitkou směnečnou, která podléhá ustanovením o námitkách uplatněných proti směnce, včetně zásady koncentrace řízení, nebo zda je v případě této námitky prolomena formální přísnost směnky a spor o porušení vyplňovacího oprávnění by se měl řídit „obecně právními předpisy“. Porušení vyplňovacího práva dovolatelé spatřují v nesprávném vyplnění směnečné sumy a dále v tom, že žalobkyně vyplnila blankosměnku v rozporu s původním ujednáním tím, že ji vyplnila na základě neplatné úvěrové smlouvy. Neplatnost úvěrové smlouvy dovozují z toho, že ji podepsal pouze druhý žalovaný, který neměl žádné oprávnění k jejímu uzavření. S ohledem na výše uvedené dovolatelé navrhují, aby dovolací soud v napadeném rozsahu zrušil rozsudek odvolacího soudu a spolu s ním i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání první žalované považuje za subjektivně nepřípustné, a proto navrhuje, aby bylo odmítnuto. Pokud jde o dovolání druhého žalovaného, považuje je dovolatelka, vzhledem k tomu, že jeho přípustnost nelze opřít o žádné z ustanovení (dále též jen „ “) ve znění účinném do 31.12.2000, za nepřípustné a proto navrhuje i je odmítnout.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1.1.2001).

V průběhu dovolacího řízení (ke dni 15.2.2005) byla první žalovaná vymazána z obchodního rejstříku z důvodu zrušení zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku.

Podle ustanovení pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení a až však pro řízení u dovolacího soudu neplatí.

Podle ustanovení jestliže účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení zastavit nebo přerušit, anebo zda v něm může pokračovat.

Protože první žalovaná výmazem z obchodního rejstříku ztratila způsobilost být účastníkem řízení a nemá právního nástupce, dovolací soud pro tento neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, řízení o jejím dovolání podle ustanovení a věty první zastavil.

Dovolání druhého žalovaného není přípustné.

Dovolání druhého žalovaného do výroku III. rozsudku odvolacího soudu je subjektivně nepřípustné. Tento výrok se dotýká výhradně první žalované. Jak dovolací soud opakovaně uzavřel (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.3.1999, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 3/2000), odvolání, jehož cílem je (pouze) uspořádat vnitřní poměry žalovaných, není přípustné. V tomto rozhodnutí soud také formuloval a odůvodnil závěr, že samostatný společník ( ) je oprávněn podat odvolání jen za sebe (a to i tehdy, dopadnou-li posléze suspenzívní účinky odvolání do poměrů ostatních společníků v rozepři). Tyto závěry se uplatní obdobně i na dovolací řízení. Z jejich aplikace pak plyne, že dovolání druhého žalovaného do výroku III. rozsudku odvolacího soudu je zjevně subjektivně nepřípustné (podané tím, kdo k němu není oprávněn), a Nejvyšší soud je jako takové podle a odmítl

Dále se soud zabýval posouzením přípustnosti dovolání druhého žalovaného do výroku II. a souvisejícího výroku soudu o nákladech odvolacího řízení (výrok V.).

Dle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení , 238 odst. 1 písm. b) nebo o ustanovení

O případ podřaditelný ustanovení nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je prvním rozsudkem tohoto soudu ve věci.

Podle ustanovení dovolání též není přípustné, neboť dovolací soud (oproti mínění dovolatele) ve výroku rozsudku dovolání nepřipustil. Pouze v poučení o opravných prostředcích uvedl, že proti jeho rozsudku je přípustné dovolání za podmínek stanovených zákonem - takové poučení však, jak vyplývá z ustanovení , přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.2.1995, sp. zn. uveřejněné v časopise Právní rozhledy pod číslem 5/1995 a nález Ústavního soudu ze dne 31.5.1994, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 27/1993).

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. V tomto případě však dovolatel návrh, který je podmínkou pro uplatnění přípustnosti dle , nepodal.

Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti dovolání určené v ustanovení Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti ( ) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v ) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), obě dovolání podle a usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , 224 odst. 1 a věty první (per analogiam), neboť druhý žalovaný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto. Žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za řízení, v němž učinil pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), ve výši 7.500,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení , , , a ) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle ), celkem tedy 7.575,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty byla výše nákladů řízení zvýšena o 1.439,30 Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 28. července 2005

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu