Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2734/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 10.751,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že byla zaměstnankyní žalovaného do 31.3.1998, kdy s ní žalovaný rozvázal pracovní poměr výpovědí podle ustanovení , která jí byla doručena dne 29.12.1997 (platnost ukončení pracovního poměru je předmětem soudního sporu u Městského soudu v Brně pod sp. zn. ), že žalovaný jí \"při odchodu\" zaplatil dvouměsíční odstupné, náhradu mzdy za dobu od ledna do března 1998 a náhradu za nevyčerpanou dovolenou za rok 1997 a 1998 a že \"po doručení výpovědi, asi od ledna 1998,\" jí žalovaný znemožnil pracovat. Vzhledem k tomu, že žalovaný vytvořil \"jinou překážku v práci podle ustanovení \", náleží žalobkyni náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, tj. ve výši 9.370,- Kč měsíčně; žalovaný jí dosud vyplatil za měsíce leden až březen 1998 celkem 17.359,- Kč, zbývá tedy doplatit 10.751,- Kč.

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 10.11.1999 č.j. -40 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v lednu až březnu 1998 (po dobu výpovědní doby) pobírala mzdu a že \"neprokázala, že by byla mezi ní a žalovaným pro toto období uzavřena dohoda o náhradě mzdy\".

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9.12.2003 č.j. -69 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni 10.751,- Kč s 15 % úrokem od 1.1.1999 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 8.800,- Kč. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně v období od 1.1.1998 do 31.3.1998 nemohla konat práci podle své pracovní smlouvy, a to pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než které jsou uvedeny v ustanovení (zaměstnavatel jí znemožnil přístup na pracoviště, znemožnil jí plnit povinnosti vyplývající pro ni z pracovního poměru, nepřiděloval jí práci podle pracovní smlouvy), a že žalobkyni proto vznikl podle ustanovení nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Z potvrzení o zaměstnání byl zjištěn průměrný výdělek žalobkyně ve výši 9.376,-Kč měsíčně; za období od 1.1.1998 do 31.3.1998 měla být žalobkyni vyplacena částka 28.128,- Kč, žalovaný jí zaplatil pouze 17.359,- Kč, a proto je žaloba na zaplacení částky 10.751,- Kč důvodná.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že žalobkyně nemohla konat práci pro překážky v práci na straně zaměstnavatele (že by jí znemožnil přístup na pracoviště), a namítl, že \"sama žalobkyně\" u soudu prvního stupně vypověděla, že jí \"nebylo bráněno ve vstupu a potvrdila existenci docházkového lístku\", a že \"jako hlavní účetní si měla být také vědoma, co je obsahem docházkového lístku, což určitě byla, neboť se obávala, že by se jí mohla neodpracovaná doba vést jako absence\". K předmětnému období žalovaný uvedl, že \"je zcela obvyklé a v praxi běžné předávání funkcí po určitou dobu, přičemž délku, způsob a ostatní náležitosti stanovuje zaměstnavatel\". Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání jako opožděné odmítl, a uvedla, že dovolání je s ohledem na výši peněžité částky, která je předmětem dovolacího řízení, nepřípustné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001 (dne 9.12.2003), ale v souladu s ustanovením bodu 15. Části dvanácté, Hlavy I , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle ve znění účinném do 31.12.2000, když rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 10.11.1999), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \" \"). Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání, jakož i posouzení přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou účastníkům ve dnech 2.3.2004 a 8.3.2004 a že dovolání žalovaného bylo dne 14.4.2004 podáno u soudu prvního stupně.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 8.3.2004. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení a a 2 dnem 8.4.2004. Protože dovolání bylo u soudu prvního stupně podáno až dne 14.4.2004, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného - aniž by mohl přihlížet k dalším okolnostem, včetně toho, že jde o dovolání z pohledu ustanovení nepřípustné - podle ustanovení

věty první a odmítl.

Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, je žalovaný povinen ve smyslu ustanovení věty první, a věty první (per analogiam) nahradit žalobkyni náklady, které v dovolacím řízení vynaložila k účelnému bránění práva.

Žalobkyně byla v dovolacím řízení zastoupena advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými po dni 1.1.2001 (srov. část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění , č. a č. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení , , , a ) vyplývá, že žalobkyni přísluší odměna za zastupování advokátem ve výši 1.530,- Kč. Vedle odměny za zastupování žalobkyni náleží paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. ve znění , č. , č. a č. ). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně advokát JUDr. V. S. osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp.zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobkyni za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů, rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (srov. ve znění ), tedy částka (po zaokrouhlení) 305,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 1.910,- Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. července 2005

JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.

předseda senátu