Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 143/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Stanislava Balíka a Ivany Janů o ústavní stížnosti Jiřího Krejčíka, zast. JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, sídlem Lazarská 6/11, Praha 2, a o ústavní stížnosti prof. Jiřího Krejčíka, zast. JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem, sídlem Valentinská 92/3, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.11.2010, č.j. -355, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2.12.2009, č.j. -210, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23.9.2009, č.j. -263, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, takto:

Po zemřelém stěžovateli prof. Jiřím Krejčíkovi, bude v řízení o ústavních stížnostech pod sp.zn. pokračováno s dědičkami Vlastou Krejčíkovou, Annou Štěpkovou a Jiřinou Vaculíkovou.

Odůvodnění:

Pod sp.zn.

vede Ústavní soud řízení o spojených ústavních stížnostech, kterými Jiří Krejčík a prof. Jiří Krejčík napadli samostatně v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů; Ústavní soud obě řízení usnesením ze dne 28.6.2011 spojil.

V další fázi řízení sdělil právní zástupce druhého stěžovatele, že stěžovatel dne 8.8.2013 zemřel. Dotazem u soudního komisaře Ústavní soud zjistil, že jako dědicové druhého stěžovatele, a to dědicové ze zákona, kteří dědictví neodmítli, se jeví jeho pozůstalá manželka Vlasta Krejčíková, pozůstalý syn Jiří Krejčík (tj. první stěžovatel), pozůstalá dcera Anna Štěpková a pozůstalá dcera Jiřina Vaculíková.

, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), nemá ustanovení, které by výslovně upravovalo řízení o ústavní stížnosti, zemře-li v jeho průběhu stěžovatel. Podle , pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení a předpisy vydané k jeho provedení. Podle obč. soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel, a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 obč. soudního řádu), posuzoval Ústavní soud otázku, zda může v řízení pokračovat s právním nástupcem stěžovatele či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit. Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání obecně v pokračování řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o které se jedná, jsou vázány na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na nástupce, dále tam, kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka, tam, kde smrtí účastníka dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu nebo kde účastník řízení nemá žádného právního nástupce.

Ústavní soud se zabýval povahou práva, jež bylo předmětem řízení před obecnými soudy, a dospěl k závěru, že v projednávaném případě nejde o právo, jež by bylo podle hmotného práva vázáno toliko na osobu stěžovatele, tj. které by ze zákona či jeho vlastní podstaty nepřecházelo na právní nástupce. V předmětném řízení vystupoval stěžovatel v pozici jednoho ze žalovaných, vůči nimž byl uplatněn nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání souboru místností. Z povahy toho nároku plyne, že nejde o povinnost, která by nepřecházela na právního nástupce, a tudíž by bylo nutno řízení zastavit, přičemž současně nejde ani o situaci, kdy by stěžovatel neměl žádných právních nástupců.

Za dané situace proto Ústavní soud podle obč. soudního řádu, ve spojení s rozhodl, že v řízení o ústavní stížnosti bude pokračováno s právními nástupci druhého stěžovatele. Protože mezi tyto právní nástupce patří sám první stěžovatel, nebylo třeba ho ve výroku výslovně uvádět.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2014

Kateřina Šimáčková, v.r.

předsedkyně senátu