Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 471/2005

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

-117

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. P. V., správce konkurzní podstaty úpadce V. s., a. s., se sídlem , IČ , zastoupeného proti žalovanému Ing. J. K., bytem v , zastoupenému o zaplacení 48 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2004 č. j. - 101, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 25. ledna 2002 č. j. – 34 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 48 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% p. a. počínaje dnem 16. 1. 2000 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. listopadu 2004 č. j. – 101 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2000 postoupil pohledávku ve výši 2 000 000 Kč, představující cenu díla podle smlouvy o dílo ze dne 9. 10. 1995 uzavřené právním předchůdcem žalobce – V. s., a. s, s žalovaným ve smyslu § 536 a násl. obchod. zák., obchodní společnosti M., spol. s r. o. bez akcesorického zajišťovacího závazku ve formě smluvní pokuty (předmětem řízení je nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2,9% z částky 2 000 000 Kč za období prodlení od 13. 11. 1999 do 31. 12. 1999) v rozporu s § 493 obč. zák. a § 50 obč. zák. bez dohody s dlužníkem, čímž nárok žalobce na smluvní pokutu s účinností smlouvy o postoupení pohledávky z hlavního závazkového vztahu zanikl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení (dále jen „ “) Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozporuje závěr odvolacího soudu, že smluvní pokuta vyučtovaná a soudně uplatněná před postoupením vlastní zajišťované pohledávky není samostatným nárokem, se kterým lze samostatně nakládat bez ohledu na osud zajišťované pohledávky. Pokud by se dovolací soud ztotožnil se závěrem odvolacího soudu namítá, že měl být odvolacím soudem poučen o možnosti procesního nástupnictví podle , čímž byl zkrácen na svých právech a tímto podáním navrhuje, aby z důvodu singulární sukcese vstoupil do řízení i nabyvatel práva M. s. r. o. Z těchto důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ “) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v a k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) řádně zastoupeným advokátem ( , 2 ), dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V posuzovaném případě odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, změnil tak, že žalobu na zaplacení 48 000 Kč zamítl.

Jde-li o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je dovolání přípustné podle I při splnění shora uvedeného předpokladu přípustnosti však není ani v tomto uvedeném případě dovolání přípustné, bylo-li v dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží / /.

Jelikož dovoláním dotčeným druhým výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (ale současně převyšujícím 20 000 Kč), je pro posouzení přípustnosti dovolání v prvé řadě podstatné, zda věc, o které bylo rozhodnuto, je věcí obchodní či nikoli.

V , popřípadě v jiných předpisech, zejména hmotněprávních, není obecně vymezeno, co je třeba rozumět obchodní věcí. Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 25. ledna 2000 sp. zn. (zveřejněném v časopise Obchodní právo č. 4/2000, str. 28) vysvětlil, že při vymezení tohoto pojmu pro potřeby civilního soudního řízení je nutné vycházet nejen z ustanovení a 3 a obchodního zákoníku, ale i z ustanovení , v němž se (ve znění účinném do 31. prosince 2000) stanoví, že krajské soudy rozhodují dále jako soudy prvního stupně ve věcech obchodní spory z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Obchodní věcí je proto třeba mimo jiné rozumět i takovou věc, která vyplývá z právních vztahů mezi podnikateli, přičemž je nerozhodné, zda tento vztah se řídí příslušnými ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, pokud se tento vztah týká jejich podnikatelské činnosti.

Podle (ve znění účinném od 1. ledna 2001) rozhodují krajské soudy dále v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve sporech z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů uvedených pod body 1. až. 6.

Podle obsahu spisu je předmětem žalobního nároku peněžité plnění mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti - smluvní pokuta podle § 300 obchod. zák. 544 obč. zák. na základě smlouvy o dílo uzavřené podle obchodního zákoníku obchod. ( obchod. zák.), což je rozhodující pro závěr, že v posuzovaném případě z procesního hlediska jde o obchodní věc podle

Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným potvrzujícím druhým výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo v obchodní věci rozhodováno o věci samé o peněžitém plnění ve výši 48 000 Kč, jedná se ve smyslu ustanovení o věc, u níž není dovolání přípustné.

Přípustnost procesního nástupnictví z důvodu singulární sukcese podle není v dovolacím řízení dána ( ), tudíž o tomto návrhu dovolatele nebylo rozhodováno.

Přípustnost dovolání proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nepřichází v úvahu ( ). Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, povahu usnesení, byť je začleněno do rozsudku soudu, a stává se proto formálně jeho součástí ( ve spojení s ). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Přípustnost dovolání podle dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002 sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními , 238a a , neboť napadené výroky rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.

Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v až 239 , Nejvyšší soud České republiky podle věty prvé ve spojení s dovolání žalobce jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , 224 odst. 1 a , za situace, kdy neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalovanému v souvislosti s tímto řízením prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. dubna 2005

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu