Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3694/12

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudce Stanislava Balíka a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Ondřeje Černého, zastoupeného JUDr. Annou Horákovou, advokátkou, se sídlem Čelakovského sady 8, Praha, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1343/2012-66 ze dne 31. 5. 2012 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 117/2011-55 ze dne 8. 8. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení a argumentace stěžovatele

1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na ochranu majetku, plynoucím z d.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 svým usnesením č. j. -36 ze dne 20. 9. 2010 vydal předběžné opatření, kterým stěžovateli uložil nenakládat s určeným osobním automobilem až do právní moci rozhodnutí ve věci samé. V daném řízení se žalobce domáhal po stěžovateli vydání předmětného automobilu.

3. Napadeným usnesením Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Stěžovatel byl poučen, že proti danému rozhodnutí není dovolání přípustné.

4. Napadeným usnesením Nejvyšší soud dovolání stěžovatele s odkazem na svou judikaturu (usnesení ze dne 22. 1. 2002 sp. zn. ) odmítl jako nepřípustné, neboť napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé a nepřipadá tak tedy v úvahu přípustnost dovolání podle v tehdy platném znění.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti s rozhodnutím městského soudu nesouhlasí a namítá, že jde o nepřiměřený zásah do jeho majetkových práv.

II. Hodnocení Ústavního soudu

6. Ústavní stížnost je částečně opožděná a částečně zjevně neopodstatněná.

7. Stěžovatel podal vůči Městskému soudu v Praze dovolání, které bylo podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu nepřípustné, protože směřovalo proti rozhodnutí o předběžném opatření. Tato judikatura Nejvyššího soudu byla aprobována Ústavním soudem (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 8. 1. 2009). Nejednalo se tedy o situaci, v níž by Nejvyšší soud posuzoval, zda věc má po právní stránce zásadní význam, či přípustnost dovolání by záležela z jiného důvodu na uvážení Nejvyššího soudu. Proto podání takového, zjevně nepřípustného dovolání, nemohlo prodloužit lhůtu pro podání ústavní stížnosti. Pokud tato byla podána až 24. 9. 2012, tedy více než šedesát dní od doručení rozhodnutí Městského soudu v Praze, tak vůči tomuto rozhodnutí byla podána opožděně.

8. Co se týče té části ústavní stížnosti, která směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, tak proti němu ani stěžovatel žádné námitky nevznáší. Ústavní soud v rozhodnutí tohoto soudu žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal. Nejvyšší soud rozhodl zcela v souladu se svou ustálenou judikaturou.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítl, podle , jako zjevně neopodstatněnou a v části směřující proti usnesením Městského soudu v Praze ji odmítl podle jako návrh opožděný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu