Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1390/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 23. 10. 2003, č.j. -56, potvrdil usnesení ze dne 25. 4. 2003, č.j. -44, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) zamítl návrh na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále též jen „ “) ve znění účinném od 1. 1. 2001 a jímž namítá nesprávné právní posouzení věci.

Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (návrh na povolení obnovy řízení směřoval proti rozhodnutím vydaným před 1. 1. 2001 a z odůvodnění usnesení soudů obou stupňů vydaných v řízení o povolení obnovy vyplývá, že soudy v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, bodu 16. postupovaly podle ve znění před 1. 1. 2001), Nejvyšší soud projednal i dovolání v této věci a rozhodl o něm podle ve znění účinném před novelizací provedenou , tj. účinném do dne 31. 12. 2000.

Dovolání bylo podáno opožděně.

Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, sešit 10, pod poř. č. 70).

Dovolání v souzené věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ve znění účinném do 31. prosince 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. ve znění účinném od 1. ledna 2001).

Jak se podává z obsahu spisu, napadené usnesení nabylo právní moci dne 3. prosince 2003. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 5. ledna 2004 ( věta první ). Bylo-li dovolání podáno na poštu (viz obálka na č. l. 67a) až 24. ledna 2004, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení a jako opožděné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a věty první (per analogiam) , neboť žalobkyně, která podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů právo nemá a žalované, jež by naopak právo na jejich náhradu měla, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. dubna 2005

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v. r.

předsedkyně senátu