Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2044/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné C., zastoupené advokátem, proti povinným 1) J. G., a 2) L. A., oběma zastoupeným advokátkou, pro 707.749,80 Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2004, č.j. -77, takto :

I. Dovolání povinných se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Na návrh oprávněné (v té době „Č. s., a. s.“) Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 26. 8. 2003, č. j. -15, ve znění usnesení ze dne 17. 10. 2003, č. j. -58, nařídil „podle vykonatelného rozsudku Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 1999, č. j. -69, ve znění opravného usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 1999, č. j. -75, k uspokojení pohledávek oprávněného

- v částce 456.399,80 Kč spolu se 14,5 % úrokem z této částky od 22. 10. 1993 do zaplacení,

- v částce 140.800,- Kč spolu s 27% úrokem z této částky od 1. 1. 1996 do zaplacení,

- v částce 110.550,- Kč,

jakož i nákladů předcházejícího nalézacího řízení v částce 28.312,- Kč a pro náklady tohoto výkonu rozhodnutí v částce 14.160,- Kč, výkon rozhodnutí prodejem zástavy, a to nemovitostí zapsaných na LV č. 1184 vedeném Katastrálním úřadem v K. pro obec P., kat. území P. u K., a sice objektu k bydlení čp. 455 v P. na parcele 1031/2 a pozemků p.č. 1031/1 – zahrada a p.č. 1031/2 – zastavěná plocha a nádvoří, a to se všemi jejich součástmi a příslušenstvím, včetně movitých věcí tvořících příslušenství nemovitosti.“; povinným zakázal, aby předmětné nemovitosti převedli na jiného nebo je zatížili, a současně jim uložil, aby do 15 dnů od doručení tohoto usnesení oznámili, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo s tím, že pokud tuto skutečnost neoznámí, odpovídají za škodu tím způsobenou.

Usnesením ze dne 17. 10. 2003, č.j. -60, Okresní soud v Karviné s odkazem na ustanovení a připustil, aby na místo dosavadní oprávněné (Č. s., a. s.,) vstoupila do řízení C.

K odvolání povinné 1) proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 3. 2004, č. j. -77, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházeje z toho, že oprávněná výpisem z katastru nemovitostí doložila, že dům č.p. 455 na pozemku p.č. 1031/2 – zastavěná plocha a nádvoří včetně tohoto pozemku a pozemek p.č. 1031/1 – zahrada náleží do podílového spoluvlastnictví povinných 1) a 2), že zástava byla řádně označena, že spoluvlastnické právo obou povinných v zástavě bylo doloženo veřejnouu a že je zde i tvrzení oprávněného, že mu „pohledávka dle podkladového rozhodnutí“ dosud nebyla uhrazena, dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně zjistil, že jsou splněny formální i materiální podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí. Odvolacími námitkami, jimiž byla zpochybňována závaznost a vykonatelnost podkladového rozsudku, včetně opravného usnesení, se odvolací soud nezabýval, neboť „uvedené námitky nejsou pro nařízení výkonu rozhodnutí právně významné, mohou mít význam v řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí“.

V dovolání proti usnesení odvolacího soudu povinní namítají, že povinná 1) nikdy neobdržela rozsudek Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 1999, č. j. -69, ani opravné usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 1999, č. j. -75; navíc v daném případě je vyloučeno i náhradní doručení. Nebyla-li uvedená rozhodnutí, podle nichž byl tento výkon rozhodnutí nařízen, povinné doručena, nemohla nabýt právní moci a tak se nemohla stát „podkladovým rozhodnutím“, na základě něhož bylo rozhodnuto o nařízení výkonu rozhodnutí. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jsou obsaženy v ustanovení , a v a 3

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [, a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [, a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam [, a ].

Povinní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.

Podle ustanovení , a dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinných proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , a

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , a zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst. 1 písm. c), a ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení , a ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a , dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. ], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. ]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení a (srov. ). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Podle ustanovení nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Z citovaného ustanovení mimo jiné vyplývá, že soud může nařídit výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže rozhodnutí, jehož výkonu se oprávněný domáhá, se stalo vykonatelným. Existence vykonatelného titulu (v projednávané věci rozsudek býv. Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 1999, č. j. -69, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 1999, č. j. -75) je jedním z předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí (srov. ). Případné pochybení soudu při hodnocení otázky, zda je exekuční titul vykonatelný, je omylem v právním posouzení věci (v nesprávném posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí). Předpokladem vykonatelnosti rozsudku je mimo jiné skutečnost, že je rozsudek v právní moci (srov. až 162 ). V právní moci je jen rozsudek, který byl doručen a který již nelze napadnout odvoláním (srov. ). Doručení k výkonu navrženého rozhodnutí je tedy základním předpokladem k tomu, aby se rozhodnutí stalo pravomocným a po formální stránce vykonatelným.

Povinní však – i když v dovolání uvedli, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ] – právní posouzení věci (otázku, zda je exekuční titul vykonatelný) nezpochybňují. Tvrzením, že vykonávaná rozhodnutí (titul pro výkon rozhodnutí) „povinná nikdy neobdržela“ [případně, že podpis na doručence není podpisem povinné 1)], povinní vyjadřují nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o tom, že k výkonu navržené rozhodnutí bylo řádně doručeno do vlastních rukou povinné 1). Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání – srov. ) vyplývá, že povinní nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud vycházel, že tedy uplatňují pouze dovolací důvod podle ustanovení , případně dovolací důvod podle ustanovení

Nehledě k tomu, že - jak uvedeno výše - k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , a , přihlédnuto, dovolací důvod podle ustanovení není v posuzované věci dán také proto, že v řízení o nařízení výkonu rozhodnutí dokazování podle ustanovení hlavy druhé, části třetí prováděno nebylo. O návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud rozhoduje zpravidla bez jednání a bez slyšení povinného (srov. ); o tom, zda jsou splněny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí (jejich splnění je soudu povinen prokázat oprávněný), se neprovádí dokazování. Zkoumal-li odvolací soud při rozhodování o odvolání povinné 1) proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, zda k výkonu předložená rozhodnutí nabyla vykonatelnosti a učinil-li vlastní závěr o naplnění předpokladů vykonatelnosti, nejde o skutková zjištění a nebylo prováděno dokazování. Závěr o tom, že k výkonu navržená rozhodnutí jsou vykonatelná, byl odvolací soud zásadně oprávněn učinit bez toho, aby důkaz příslušnými listinami ve vykonávacím řízení provedl. Nebylo-li tedy prováděno dokazování, je pojmově vyloučena i možnost existence dovolacího důvodu podle ustanovení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 1998, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4, ročník 1999, a usnesení téhož soudu ze dne 28. ledna 1999, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 5, ročník 1999).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání povinných směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinných podle ustanovení věty první a - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , a části věty před středníkem , neboť povinní nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. dubna 2005

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu