Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 815/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 10. 2002, č.j. -10, kterým Okresní soud v Ostravě zastavil podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí (nařízený podle rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu ze dne 30. 11. 1998, č.j. 258404/98-6381-I.výpr., k vydobytí pohledávky 13.081,30 Kč s příslušenstvím usnesením ze dne 14. 4. 2000, č.j. . Protože rozhodnutí správního orgánu lze (i v soudní exekuci) vykonat jen ve lhůtě uvedené v , o správním řízení //, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a jelikož tato lhůta uplynula, aniž byl výkon realizován, není možné v exekuci pokračovat. Pro zastavení výkonu rozhodnutí svědčí však podle odvolacího soudu i další důvod; povinný dne 26. 12. 2000 zemřel a ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. vyplývá, že řízení o dědictví bylo (usnesením ze dne 21. 5. 2001) podle ustanovení zastaveno.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná (za niž jednal zaměstnanec s právnickým vzděláním) dovoláním, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení ve spojení s a důvodnost shledávala v nesprávném právním posouzení věci ( ). Oproti soudům obou stupňů prosazuje, že v řízení o výkon rozhodnutí, je-li exekučním titulem rozhodnutí orgánu státní správy (zde rozhodnutí vydané podle , o telekomunikacích, ve znění zákonů č. a č. ), nepřichází aplikace ustanovení v úvahu, neboť „ze systematického i jazykového výkladu tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že jde o procesní ustanovení, které upravuje podmínky výkonu správního rozhodnutí ve správním výkonu rozhodnutí.“ Pokud soudy – i pod vlivem dřívější judikatury – zaujaly názor opačný, není jejich výklad „ústavně konformní,“ protože „zkracuje oprávněnou na jejich základních právech zaručených článkem 38 odst. 2d a článkem 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“ Dovolatelka současně za „odepření spravedlnosti“ považuje to, že soud prvního stupně poté, co nařídil výkon rozhodnutí, jej důsledně neprováděl a způsobil marné uplynutí lhůty stanovené v

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolatelka prostřednictvím důvodu uvedeného v nesouhlasí s aplikací ustanovení na soudní výkon uvedeného rozhodnutí (a v těchto mezích formuluje otázku, kterou má za zásadně právně významnou). Skutečnost, že odvolací soud své rozhodnutí založil i na absenci právního nástupnictví na straně povinného, který po nařízení výkonu rozhodnutí zemřel, zanechávaje majetek nepatrné hodnoty (vydaný pozůstalé manželce, která se postarala o pohřeb), ponechala bez povšimnutí a správnost úvahy o tomto důvodu zastavení výkonu, podřaditelnému rovněž , nezpochybnila.

Podle ustanovení , věty první, lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů v dovolání uplatněných (zde důvodu podle ). Uvedená vázanost dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením se projeví v tom, že dovolací soud je oprávněn podrobit přezkumu odvolacím soudem přijaté řešení určité právní otázky (jeho právní závěr týkající se dané otázky, shledá-li ji ve smyslu zásadně právně významnou) pouze za předpokladu, že dovolatelka toto řešení v dovolání alespoň zpochybnila. Přezkumu naopak podrobit nesmí dovoláním nenapadený (a pro rozhodnutí o odvolání významný) právní závěr o nemožnosti pokračovat v provádění výkonu po smrti povinného, pokud dovolatelka projevila vůli přezkoumat správnost právního závěru odvolacího soudu jen ve vztahu k právní otázce užití na soudní výkon daného správního rozhodnutí, tj. jen jednoho ze dvou právních závěrů, na nichž své rozhodnutí odvolací soud vystavěl.

Jestliže tedy odvolací soud své potvrzující rozhodnutí založil současně na dvou na sobě nezávislých právních důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich by – po závěru o přípustnosti dovolání ve smyslu – obstát nemusel, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, obstojí-li důvod druhý; to platí i tehdy, „obstojí-li“ druhý důvod proto, že jeho správnost nemohla být vůbec dovolacímu přezkumu podrobena, jelikož nebyl dovoláním dotčen. V takovém případě není ani zapotřebí správností důvodu, jenž naopak dovoláním napaden byl, se zabývat (a to ani z pohledu jeho zásadního významu po stránce právní), neboť ani nesprávnost tohoto důvodu nemůže pro dovolatelku přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

Pokud jde o výtku týkající se nečinnosti soudu, Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. , vysvětlil, že průtahy v provádění nařízeného výkonu, byť mohly způsobit marné uplynutí lhůty podle , vadou řízení ve smyslu , jež by ostatně přípustnost dovolání nebyla s to založit (viz , věta druhá, ), být nemohou.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl (, věta první, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, a (povinnému náklady v tomto stadiu řízení vzniknout nemohly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. dubna 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu