Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 409/2019 - 25

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobců: a) M. V., b) K. V., zastoupena M. V., proti žalovaným: 1) Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 611/6, Brno 2) Krajský soud v Praze, se sídlem náměstí Kinských 234/5, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 5. 9. 2019, č. j. – 16, a rozhodnutí žalovaného 2) ze dne 10. 7. 2019, č. j. – 8, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2019, č. j. - 14,

takto:

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobci se návrhem ze dne 10. 9. 2019 domáhali zrušení shora označených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, která tyto soudy vydaly v řízeních, jejichž účastníkem byl žalobce a). Dále se domáhali přiznání náhrady škody způsobené jim a druhé dceři žalobce a) postupem soudů. V souvislosti s rozhodovací činností jednotlivých soudců též zmínili, že podávají žalobu na ochranu osobnosti a trestní oznámení.

[2] Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením návrh odmítl. Dospěl k závěru, že žaloba nesměřuje proti rozhodnutí správního orgánu vydaného při výkonu veřejné správy, ale proti rozsudkům vydaným v rámci výkonu moci soudní (při vlastní rozhodovací činnosti soudu). V rámci této činnosti sice vystupují žalovaní jako orgány veřejné moci, ovšem jako soudy ve funkčním slova smyslu, nikoliv jako správní orgány. Krajský soud tedy neměl pravomoc k projednání žaloby, a proto ji pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení podle , (dále jen „ “) odmítl. Ve vztahu k žalobě na ochranu osobnosti krajský soud žalobu odmítl podle V tomto ohledu konstatoval, že k rozhodování o žalobě na ochranu osobnosti je věcně příslušný soud v občanském soudním řízení podle části třetí , . Krajský soud rovněž žalobce poučil, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení mohou v tomto rozsahu podat žalobu u místně příslušného okresního soudu.

[3] Žalobci (stěžovatelé) podali proti usnesení krajského soudu kasační stížnost.

[4] Podle soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen "správní orgán").

[5] Stěžovatelé v projednávané věci podali u krajského soudu „žalobu“ proti rozhodnutím krajského soudu a Nejvyššího správního soudu, která byla vydaná v řízení v jiné věci. V něm žádali zrušení usnesení krajského soudu ze dne 10. 7. 2019, č. j. – 8, a na něj navazujícího usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2019, č. j. – 16. Ve svém podání dále v souvislosti s rozhodovací činností zmíněných soudů a jejich soudců uvedli, že podávají trestní oznámení a žalobu na ochranu osobnosti proti zde vyjmenovaným soudcům, žádají o vyřešení trestných činů žalovaných soudců, o vyplacení škody „dle obsahu všech trestných činů soudců“ a o „vyřešení práv žadatelů o spravedlnost“.

[6] nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno rozhodnutí jiného (obecného) soudu (srov. výše citovaný , dle něhož soudy rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv bylo podání stěžovatelů učiněné u krajského soudu označeno jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených souvislostech se dle jejího obsahu o žalobu ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat, a toto podání tudíž ani nebylo způsobilé řízení o žalobě zahájit. Bylo by proto zcela namístě, aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc bez dalšího odložil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí „žaloby“ usnesením, poskytl jim tím určitý procesní nadstandard, který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako jednu z podmínek řízení zhojit. Z důvodu obecnosti a v zásadě i nesrozumitelnosti návrhu v části, ve které stěžovatelé popisují údajné nezákonné jednání soudců a domáhají se náhrady škody a ochrany osobnosti, lze také uzavřít, že nebylo nutné postupovat dle a žalobu odmítnout usnesením za současného poučení o věcně příslušném soudu. I zde by totiž postačovala informace v neformálním přípisu, neboť podání stěžovatelů nelze považovat bez dalšího ani za žalobu projednatelnou soudem v občanském soudním řízení.

[7] Jestliže pak stěžovatelé napadli usnesení krajského soudu kasační stížností, nelze na ni hledět jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu (neboť o návrh se v případě jejich „žaloby“ vůbec nejednalo) a je nutno ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ve spojení s téhož zákona odmítl (obdobně např. usnesení ze dne 11. 4. 2019, č. j. - 17).

[8] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle , ve spojení s , dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

[9] Vzhledem k odmítnutí kasační stížnosti Nejvyšší správní soud pro její nepřípustnost již pro nadbytečnost nerozhodoval o žádosti stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2019

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu