Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2190/2004

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl změněn mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15.4.2003, č.j. -26, o opodstatněnosti základu nároku žalobce tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 96.450,- Kč s příslušenstvím. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud rozhodoval o nárocích žalobce na náhradu za zřízení věcných břemen ve prospěch žalovaného, vycházejících z o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku. Žalobce poukazoval na své nucené omezení výkonu vlastnického práva zřízením věcného břemene ve prospěch jiné osoby. Toto břemeno bylo dvakrát zřízeno na pozemcích žalobcem restituovaných v k.ú. N. a Pozemkový úřad v B. je zřídil (právo přístupu a příjezdu) ve prospěch žalovaného, který má na pozemcích rekreační chatky. Stalo se tak rozhodnutími ze dnů 1. 6. 1999 a 1. 9. 2000; v těchto rozhodnutích pozemkový úřad současně rozhodl o vlastnictví žalobce k dotčeným pozemkům. Předmětem žaloby se stala částka, vyčíslená žalobcem jako náhrada za výkon práv odpovídajících věcnému břemenu, a to za část roku 1999 a za roky 2000 a 2001. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že přes eventualitu aplikace článku 11 odst. 4 d (omezení vlastnického práva jen za náhradu, na tom byl založen prvostupňový rozsudek) tu není bezúplatnost věcného břemene v rozporu s ústavním předpisem. V okamžiku rozhodnutí pozemkového úřadu totiž žalobce ještě nebyl vlastníkem pozemků a jeho vlastnické právo se obnovilo již omezené. Zřídil-li pozemkový úřad věcné břemeno bez náhrady ( mu možnost stanovení náhrady nedává), pak později již k přiznání náhrady není důvodu.

Žalobce ve svém dovolání oponoval právnímu posouzení věci odvolacím soudem a žádal, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolací soud zjistil, že právně zastoupený žalobce podal dovolání včas a že dovolání je přípustné podle (dále „ “). Při následném dovolacím přezkumu pak shledal, že dovolací důvod podle byl žalobcem uplatněn po právu.

Ještě před hmotněprávním posouzením věci stojí za zmínku, že odvolací soud procesně nepochybil, reagoval-li na mezitímní rozsudek nižší instance rozsudkem, jímž rozhodl (zamítavě) o celé projednávané věci. Považuje-li odvolací soud skutkový základ věci za dostatečný, pak při odlišném názoru na právní kvalifikaci nároku může obecně vzato změnit mezitímní rozsudek soudu prvního stupně, kterým se shledává opodstatněnost nároku žalobce co do základu, a žalobu na peněžité plnění v celém rozsahu zamítnout. Tento postup není v rozporu s principem dvojinstančnosti řízení a vyhovuje i zásadě procesní ekonomie.

Odvolací soud však nesprávně posoudil věc po hmotněprávní stránce. Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit od ustálené rozhodovací praxe, vztahující se k určujícímu právnímu aspektu věci. Ta je reprezentována především plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 3. 1998, sp. zn. (Sbírka nálezů a usnesení sv. 10, č. 37). Jeho právní věta zní: „Přestože , …nestanoví, že pozemkový úřad má při zřizování věcného břemene rozhodovat také o náhradě za omezení vlastnického práva, může se dotčený vlastník domáhat práva na poskytnutí náhrady přímo s odvoláním na d, aniž by bylo nezbytně nutné z hlediska ústavní jistoty toto právo konstituovat ještě předpisem nižší právní síly.“

To v posuzované věci žalobce učinil; odvolací soud pak, ač intenci judikátu znal, jeho nárok nerespektoval.

Pozemkový úřad zřízením věcných břemen na vydávaných pozemcích nepochybně omezil vlastnické právo žalobce. Dovodil-li odvolací soud, že žalobce při zřízení věcných břemen ještě nebyl vlastníkem pozemků a nešlo tedy o zásah do vlastnického práva, pak je nutno zdůraznit, že právní moc rozhodnutí o vlastnictví žalobce k pozemkům a o zřízení věcných břemen na nich váznoucích nastala ve stejnou dobu resp. téhož dne. Soudcovská úvaha nesmí ulpět na izolovaném a formalistickém posouzení rozhodných okolností, ale musí být schopna dohlédnout k právním důsledkům soudního rozhodnutí a v neposlední řadě též k praktickým účinkům, které takové rozhodnutí vyvolá. Odvolací soud jakoby ignoroval, že po právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu nastal stav, kdy byl žalobce povinen strpět práva žalovaného z věcných břemen, aniž by byla žádoucí (i když relativní) parita právního statusu účastníků podepřena náhradou, náležející žalobci za omezení jeho vlastnického práva. Dovolací soud přitom neshledává ve skutkovém základu věci zjištěném nižšími instancemi žádné takové okolnosti hodné zvláštního zřetele, které by snad měly vést k nepřiznání náhrady žalobci za strpění zřízených věcných břemen.

Dovolací soud proto podle , 3 zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, i když v něm může být zatím rozhodnuto jen o základu žalobcova nároku.

V dalším průběhu řízení, v němž je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu, budou postupně vzaty v úvahu i náklady dovolacího řízení vzniklé žalobci.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 10. února 2005

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu