Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3832/12

Ústavní soud rozhodl dne 17. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele M. D., zastoupeného JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se sídlem Kopřivnice, Štefánikova 1516, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. července 2012 č. j. 3 Tdo 631/2012-42, rozsudkům Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20. října 2011 č. j. 55 To 24/2011-1088 a Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. července 2010 č. j. 7 T 133/2004-952, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v a d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že byl odsouzen pro údajně protiprávní jednání, kterého se měl dopustit zhruba v polovině roku 2003, když následně mu bylo v témže roce sděleno obvinění a došlo k zahájení přípravného řízení. Po podání obžaloby dne 20. srpna 2004 probíhalo trestní řízení v Olomouci a před Krajským soudem v Ostravě, pobočkou v Olomouci a bylo pravomocně skončeno až dne 20. října 2011, tedy po uplynutí více než osmi let. Takovou lhůtu nelze považovat za přiměřenou, když on sám v průběhu řízení průtahy nezpůsobil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, které bylo odmítnuto, přestože Nejvyšší soud délku řízení shledal nestandardní. V odůvodnění svého usnesení vyslovil, že délka trestu uloženého při spodní hranici odpovídá i uvedené skutečnosti, přičemž takovou úvahu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje. Proto je přesvědčen, že při stanovení trestu k délce řízení přihlédnuto nebylo.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na obsah rozsudků soudu I. a II. stupně, na svou judikaturu i judikaturu Ústavního soudu důvodně dospěl k závěru, že dovolání odsouzeného, nyní stěžovatele, je zjevně neopodstatněné, a proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal se všemi odvolacími námitkami a vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč trest uložený za spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona v délce 2 roků, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 2 let, nutno považovat za zcela přiměřený všem okolnostem případu a tedy i délce vedeného trestního řízení. Lze dodat, že ke snížení zkušební doby (ze 4 let na 2 roky) soudem II. stupně, jak vyplývá z odůvodnění jeho rozsudku, vedl odvolací soud i obsah aktualizovaného výpisu z rejstříku trestů obžalovaného, na kterého právě uplynutím doby (v průběhu stávajícího trestního řízení) bylo nutno hledět, jakoby nebyl souzen - tato skutečnost se pak nepochybně odrazila v pro něj příznivějším výsledku odvolacího řízení.

Pro výše uvedené byl návrh v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu