Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 143/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. února 2002 č. j. -18 odmítl žalobu ze dne 25. 11. 1998, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobci se vrací soudní poplatek. V odůvodnění usnesení uvedl, že žalobce se domáhal žalobou po prvém žalovaném (tehdy S. S. spol. s r. o.) nebo po druhém žalovaném zaplacení částky 1 092 519, 80 Kč. Usnesením ze dne 7. února 2002 č. j. -16 soud prvního stupně žalobce vyzval, aby ve lhůtě deseti dnů opravil žalobu tak, že uvede, jak má být každý ze žalovaných k úhradě dlužné částky zavázán, neboť žádný z žalovaných nemůže mít v řízení postavení eventuálního účastníka a žalobní petit je v důsledku své formulace neurčitý a žaloba je tudíž neprojednatelná. Žalobce byl současně poučen o následcích nevyhovění výzvě ( ). Žalobce podáním ze dne 14. 2. 2002 sdělil, že žalobu opravuje tak, že první žalovaný je povinen zaplatit žalobci celou žalovanou částku, in eventum druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci celou žalovanou částku. Podle soudu prvního stupně žalobce vady žaloby (neurčitost žalobního petitu) neodstranil, proto soud podle žalobu odmítl.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. října 2003 č. j. -35 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně došlo ke zrušení společnosti S. S. spol.s r. o. v důsledku převodu jejího jmění na jediného společníka – společnost S. G. a.s. K výmazu původního prvého žalovaného z obchodního rejstříku došlo ke dni 1. 10. 2002. Odvolací soud proto v průběhu odvolacího řízení rozhodl usnesením ze dne 6. 10. 2003 č. j. -32 podle o procesním nástupnictví na straně prvého žalovaného. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobní petit není určitý, konkrétní a srozumitelný, neboť na počátku řízení není jasné, jaká povinnost má být uložena každému z žalovaných, tj. jak se mají na jejím splnění podílet.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V něm uvedl, že podal žalobu proti dvěma subjektům, jelikož se jednalo o bezdůvodné obohacení a nebylo předem jasné, který z žalovaných se na úkor žalobce obohatil. Žalobci proto nezbylo, než označit za žalované oba subjekty s tím, že až na základě dokazování vyplyne, který z nich škodu způsobil. Žalobní petit žalobce formuloval s ohledem na tuto skutečnost, tedy tak, že požaduje, aby k uhrazení bezdůvodného obohacení byl zavázán jeden z žalovaných. Usnesení odvolacího soudu považuje za nesprávné, neboť ustanovení vymezuje obsahové a nikoliv formální náležitosti žaloby. Z návrhu má být podle tohoto ustanovení patrné, čeho se navrhovatel domáhá. Pokud je tedy žalobní petit formulován tak, že jeho znění nelze převzít do výroku rozsudku, ale je z něj patrné či jednoznačně dovoditelné, čeho se navrhovatel domáhá, je takové podání v souladu s ustanovením a Na podporu svého názoru dovolatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. . Nesprávný je závěr odvolacího soudu, že v žalobním petitu musí být obsaženo vymezení práv a jim odpovídajících povinností naprosto přesně a jednoznačně, aby po převzetí petitu do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí. Podle dovolatele nelze na navrhovatele klást takto vysoké nároky na formální stránku návrhu. V takovém případě by totiž byla podstatně snížena možnost domáhat se práv u nestranného soudu. Dovolatel rovněž namítl, že nebyl ve smyslu řádně poučen, jak má opravu žaloby provést. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v oprávněnou osobou a že je podle přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Dovolatel kritizuje právní posouzení věci odvolacím soudem při řešení procesní otázky (otázky náležitostí žaloby).

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ve znění účinném k datu podání žaloby, tj. ke dni 26. 11. 1998, se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí ( ) obsahovat jméno, povolání a bydliště účastníků (obchodní jméno nebo název a sídlo právnické osoby), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, popřípadě další údaje potřebné k její identifikaci a údaj o tom, zda některý z účastníků je zapsán v obchodním rejstříku. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným, se nazývá žalobou.

Podle předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.

Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne ( ).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 9. 2002 sp. zn. , které bylo publikováno v časopise Soudní judikatura, číslo sešitu 11/2002, pod označením SJ 210/2002, dovodil, že ustanovení vymezuje obsahové a nikoli formální náležitosti žaloby. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoli pochybností z textu žaloby dovodit.

Napadené rozhodnutí spočívá na závěru, že žaloba je neurčitá ve vymezení toho, jaká povinnost má být uložena každému z žalovaných.

S akcentem na závěr učiněný v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. je třeba konstatovat, že závěr odvolacího soudu není správný.

Z žaloby (a to nejen z jejího petitu - při posouzení náležitostí žaloby je třeba přihlédnout k celému jejímu obsahu) se podává, že žalobce uplatňuje nárok na zaplacení částky 1 092 519,80 Kč po obou žalovaných. Je přitom srozuměn, že žaloba vůči jednomu z žalovaných bude zamítnuta.

Za této situace nelze uzavřít, že by žaloba byla neurčitá z hlediska vymezení povinnosti, která má být každému z žalovaných uložena. Nebyl proto důvod pro odmítnutí žaloby pro neurčitost žalobního petitu a dovolací důvod podle tak byl uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), napadené usnesení zrušil; protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , 3 a 6 ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. ledna 2005

JUDr. Zdeněk Des, v.r.

předseda senátu