Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2665/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Ministerstva obrany, Vojenského úřadu pro právní zastupování, Praha 6, Náměstí Svobody 471, proti povinnému P. W., přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u pro částky 4.900,- Kč a 360,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2003, č. j. -16, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím odvolací soud změnil usnesení ze 4. 6. 2002, č.j. -3, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, a to tak, že návrh na nařízení výkonu pro prekluzi zamítl. Své rozhodnutí (kromě jiného i s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu z 26. 7. 2000, sp. zn. a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze 14. 8. 1964, sp. zn. publikované ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR z roku 1964 pod poř. č 58) odůvodnil závěrem, že rozhodnutí vydané velitelem vojenského útvaru podle je podkladem pro soudní výkon rozhodnutí podle ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ ) jako rozhodnutí orgánu státní správy, a že je tudíž při exekuci, a to i soudní, nutno aplikovat , včetně jeho ustanovení , upravujícího tříletou prekluzivní lhůtu, v níž je nutno podkladové rozhodnutí vykonat.

V dovolání oprávněná – posuzováno podle jeho obsahu – namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v právním závěru odvolacího soudu o nutnosti aplikace , jenž je podle ní nesprávný, jelikož „náhradové řízení,“ v němž byla vykonávaná rozhodnutí vydána vojenským velitelem v rámci jeho nedílné velitelské pravomoci, není upraveno , nýbrž speciálním služebním předpisem MNO, registrovaným v částce č. 39, ročník 1969 Sb. pod zn. Všeob – P – 20 (práv.), jenž má charakter obecně závazného předpisu. Tento předpis „se na neodvolává,“ naopak , o správním řízení v ustanovení svou aplikaci na náhradová řízení vylučuje. Z uvedeného podle dovolatelky plyne, že velitel vydávající rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody nerozhodoval jako orgán správní, ale jako orgán se zvláštní pravomocí opravňující jej k takovému rozhodování podle ; právo přiznané rozhodnutím takovéhoto orgánu se podle dovolatelky promlčuje teprve v desetileté lhůtě podle .

Povinný – posuzováno podle obsahu jeho vyjádření – navrhl zamítnutí dovolání.

Dovolání (přípustné podle ustanovení , odst. 2 ve spojení s ustanovením ) je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že – právě proto, že rozhodnutí o náhradě škody vydané vojenským útvarem na základě zmocňovacího ustanovení je jako rozhodnutí orgánu státní správy podkladem pro soudní výkon rozhodnutí podle – je nutno aplikovat , a tedy i jeho ustanovení o tříleté prekluzivní lhůtě.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního, o kterýžto případ jde v souzené věci), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Právnímu názoru odvolacího soudu (vycházejícímu ze starší i současné judikatury) lze přisvědčit pouze potud, že rozhodnutí vojenského útvaru je podkladem pro soudní exekuci jakožto rozhodnutí orgánu státní správy. Z tohoto názoru ovšem bez dalšího nevyplývá závěr vyvozený odvolacím soudem (viz předposlední odstavec třetí strany napadeného rozhodnutí), že totiž právě proto je „při posouzení právní moci a vykonatelnosti těchto rozhodnutí nutno použít příslušné ustanovení .“

Na náhradové (řečeno dikcí ustanovení ) řízení, v němž se rozhodnutí vojenského útvaru vydává, se totiž nevztahuje , nýbrž norma speciální, vydaná na základě výše uvedeného zmocňovacího ustanovení, a to předpis evidenční značky Všeob-P-20 (práv). Podle článku 86 tohoto předpisu (na jehož ustanovení článků 1-6 a 31/c se odkazuje v odůvodnění vykonávaných rozhodnutí) odpovídá-li voják za škodu, kterou způsobil na majetku vojenské správy jinak než trestným činem, je vyšetřující velitel povinen, pokud škoda nebyla uhrazena nebo pokud nebyla uzavřena písemná dohoda o její náhradě, uložit mu povinnost k náhradě škody písemným rozhodnutím o povinnosti k náhradě škody. Toto rozhodnutí je vykonatelné výkonem rozhodnutí podle příslušných ustanovení .

K provedení byl tehdejším ministerstvem národní obrany vydán také předpis evidenční značky Všeob-P-18 (práv) Pohledávky a jejich správa (na nějž odkazuje poučení o možnosti povolení splátek, připojené v závěru vykonávaných rozhodnutí). Jak vyplývá z článku 121 tohoto předpisu, u pohledávek vojenské správy přiznaných pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu – a tedy i rozhodnutím podle článku 86 předpisu Všeob-P-20 (práv) – musí být nárok uplatněn podáním žádosti o výkon rozhodnutí do deseti let ode dne, kdy nárok měl být uspokojen, jinak se promlčí.

Z uvedeného plyne, že posouzení věci, dovodil-li odvolací soud nutnost aplikace a tedy i jeho ustanovení , je nesprávné.

Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je podle , věty za středníkem zrušil a věc podle , věty první odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro odvolací soud závazný ( , věta první, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu