Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3675/12

Ústavní soud rozhodl dne 18. října 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A) obchodní společnosti KIPPER, s. r. o., IČ: 267 69 824, se sídlem Korytná 4, 100 00 Praha 10 - Strašnice a B) V. Z., oba zastoupeni JUDr. Vladimírou Pajerovou, advokátkou AK se sídlem Fügnerovo nám. 3, 120 00 Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2012 č. j. -242 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2010 č. j. F 76167/2010, C 92514-177, za účasti 1) Vrchního soudu v Praze a 2) Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, podanou společně oběma stěžovateli, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 24. září 2012, se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2012 č. j. -242 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2010 č. j. F 76167/2010, C 92514-177, a to pro porušení , a d (dále jen "").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2010 č. j. F 76167/2010, C 92514-177 soud vyhověl návrhu navrhovatelky společnosti KIPPER, s. r. o. [v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka ad A)"] a zapsal této společnosti do obchodního rejstříku změnu sídla, jednatelů a společníků.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2012 č. j. -242 bylo odmítnuto odvolání společnosti KIPPER, s. r. o. proti výše uvedenému usnesení Městského soudu v Praze s odůvodněním, že odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž již není odvolání přípustné, neboť k podání odvolání není subjektivně legitimován účastník, který se po rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání vzdal.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že společnosti KIPPER, s. r. o., a původnímu jednateli V. Z. byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2010 č. j. F 76167/2010, C 92514-177 o provedení zpětného zápisu v obchodním rejstříku odebrána jakákoliv možnost se proti tomuto rozhodnutí bránit, neboť původnímu jednateli nebylo rozhodnutí soudu doručeno a dozvěděl se o jeho vydání náhodou. Opravný prostředek, který byl podán za společnost KIPPER, s. r. o. advokátkou JUDr. Vladimírou Pajerovou, byl odvolacím soudem odmítnut jako nepřípustný, s odůvodněním, že proti rozhodnutí, které účastník převzal a vzdal se práva odvolání, nelze odvolání podat, neboť usnesení již nabylo právní moci. Stěžovatelé namítají, že Vrchní soud v Praze se vůbec nezabýval tím, že rozhodnutí bylo převzato a vzdání se odvolání bylo učiněno neoprávněnou osobou Z. P., který není jednatelem společnosti KIPPER, s. r. o., a tedy takové vzdání se odvolání a převzetíy nemůže být platné ani účinné a nemůže vyvolat právní účinky nabytí právní moci usnesení Městského soudu ze dne 22. června 2010, na základě něhož došlo k provedení zpětného zápisu.

III.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Podle ust. jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Stěžovatel ad B) nebyl účastníkem řízení, ze kterých vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, a není proto ani osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti.

Podle ust. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, v daném případě stěžovatelem ad B).

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. ), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. .

V souladu s ust. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. ).

Podle ust. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. V ústavní stížnosti stěžovatelka ad A) neuvedla, že by tohoto opravného prostředku využila.

Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami (zmatečností) postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

Podmínkou, která musí být v zásadě splněna ještě před podáním ústavní stížnosti podle ust. , je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Vyčerpáním všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není přitom jejich pouhé uplatnění, ale až rozhodnutí příslušného orgánu ve věci (srov. Filip, Holländer, Šimíček: , komentář, C. H. Beck, 2001, str. 330; shodně rovněž např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

).

Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost podaná stěžovatelkou ad A) je ve smyslu ust. nepřípustná, přičemž Ústavní soud neshledal ani důvody pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle ust. .

Podle ust. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podanou stěžovatelem ad B) podle ust. odmítl jako návrh, který byl podán někým zjevně neoprávněným, ústavní stížnost podanou stěžovatelkou ad A) Ústavní soud podle ust. odmítl jako návrh nepřípustný, neboť neshledal důvod k postupu podle ust. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2012

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj