Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3297/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky a soudce Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného Mgr. Markétou Rájeckou, advokátkou se sídlem Frýdek-Místek, Zámecké nám. 42, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012 č. j. -330, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2011 č. j. -291 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2011 č. j. -267, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení soudů vydaná v řízení o návrhu na obnovu řízení, a to pro porušení jeho práva na spravedlivý proces dle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva na soudní ochranu zaručeného článkem 90y a článkem 36 odst. 1d (dále jen "").

Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. se podává, že Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 9. 2011 č. j. -291 potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2011 č. j. -267, kterým byla pro opožděnost zamítnuta stěžovatelova žaloba na obnovu řízení, neboť stěžovatelem předložené "místopřísežné prohlášení" E. K., které mělo být důvodem obnovy řízení, se po obsahové stránce shodovalo se stěžovatelovým důkazním návrhem výslechem této osoby v původním řízení, který však soud nepřipustil, a proto lhůta k podání návrhu na obnovu řízení marně uplynula po třech měsících od právní moci rozsudku Krajského soudu v Ostravě, vydaného v původním řízení. Vrchní soud tomuto závěru přisvědčil a doplnil, že s ohledem na uvedenou obsahovou shodnost není "místopřísežné prohlášení" ani novým důkazem a jeho pořízením stěžovatel jen "v podstatě obchází důkazní řízení, které předcházelo rozhodnutí, které je napadeno žalobou na obnovu řízení".

Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 5. 2012 č. j. -330 stěžovatelovo dovolání odmítl pro nepřípustnost, neboť stěžovatel nepředložil žádnou otázku zásadního právního významu, která je podmínkou pro přípustnost dovolání dle ustanovení , jež jako jediné přichází ve stěžovatelově věci v úvahu.

Stěžovatel v ústavní stížnosti obecným soudům vytýká, že v rozporu s nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

řádně neposoudily jeho námitky, jež byly "způsobilé založit opačné rozhodnutí ve věci". Je přesvědčen, že "místopřísežné prohlášení" E. K. je důkazem, který nemohl bez své viny použít v původním řízení, neboť navrhovaný výslech svědkyně nebyl připuštěn, a proto mu nezbylo než vyhotovit její místopřísežné prohlášení až po ukončení řízení. Stěžovatel má rovněž za to, že je splněn i požadavek zachování lhůty k podání návrhu, neboť se mu v průběhu původního řízení nepodařilo zjistit místo pobytu jmenované E. K. (znovu se provdala a kromě změny příjmení změnila i bydliště), a proto si "místopřísežné prohlášení" nechal vyhotovit teprve poté, kdy ji "po letech" náhodně potkal.

Ústavní soud je podle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Stěžovatel se v ústavní stížnosti dovolává - jakožto ústavněprávního argumentu - porušení článku 36 odst. 1y, jež zaručuje právo každého domáhat se svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu.

Toto právo stěžovateli však upřeno nebylo potud, že se mu dostalo náležitého postavení účastníka řízení, proti rozhodnutí soudu prvního stupně mu byl k dispozici opravný prostředek, který využil, a využil i toho opravného prostředku, jímž je dovolání. Nikterak se přitom nenaznačuje, že se mu nedostalo možnosti využít zákonem stanovených procesních práv, vyjadřovat se k věci či k provedeným důkazům, případně navrhovat důkazy vlastní atd., resp. že by jeho procesní postavení postrádalo znaky postavení ve vztahu k druhé procesní straně rovného.

To je v zásadě vše, co z článku 36 odst. 1y lze pro ústavněprávní přezkum vyvodit. Neplyne odtud garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatel za správné pokládá.

Výjimkou jsou situace flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, a představuje tak interpretační libovůli.

Nic takového však v dané věci dovodit nelze. Obecné soudy aplikovaly bezpochyby adekvátní podústavní právo, a nepominuly ani ty instrumenty posouzení, jichž se stěžovatel dovolává; okolnost, že je podle jejího názoru do právního posouzení nepromítly "správně", nemůže vyvolat než nesprávnost "prostou", již korigovat Ústavnímu soudu, nemá-li být "běžnou" opravnou instancí (viz výše), nepřísluší. O ústavněprávně relevantní exces či svévoli zde nejde evidentně; obecné soudy obšírně a srozumitelně osvětlily jak podmínky úspěchu žaloby na obnovu řízení (novosti předloženého důkazu) tak i její včasnosti (a podle Ústavního soudu nadto podústavně "správně"), a na odpovídající části odůvodnění jejich rozhodnutí postačí jen odkázat.

Co do stěžovatelovy výtky, že nebyla hodnocena způsobilost navrženého důkazního prostředku přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci, se patří uvést, že tuto otázku třeba posuzovat nebylo, jestliže žalobě nebylo možno vyhovět již z důvodu nedostatku novosti nabízeného důkazu.

Je proto namístě závěr, že podmínky, za kterých obecnými soudy provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, splněny nejsou, a stěžovateli se existenci zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatele jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle senát mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu