Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 61/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 7. 2002, č.j. -12, kterým Okresní soud v Ostravě zastavil podle ustanovení odst. l písm. h/ , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí (nařízený podle rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR - Českého telekomunikačního úřadu ze dne 23. 2. 1999, č.j. 266460/98-6381-II., k vydobytí pohledávky 6.261,70 Kč s příslušenstvím usnesením ze dne 24. 5. 2000, č.j. -5). Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí, jehož výkon byl nařízen ( ), se stalo vykonatelným 29. 4. 1999, kdy povinné uplynula lhůta k plnění. Protože rozhodnutí správního orgánu lze vykonat jen ve lhůtě uvedené v , o správním řízení ( ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a jelikož tato lhůta uplynula, aniž byl výkon realizován, není možné v exekuci pokračovat. Případné průtahy při provádění výkonu jsou podle odvolacího soudu pro posouzení důvodu zastavení, který spatřoval (na rozdíl od soudu prvního stupně) v ustanovení , bezvýznamné.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná (za niž jednal zaměstnanec s právnickým vzděláním) dovoláním, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení odst. l písm. c/ a důvodnost shledávala v nesprávném právním posouzení věci ( ). Oproti soudům obou stupňů prosazuje, že v řízení o výkon rozhodnutí, je-li exekučním titulem rozhodnutí orgánu státní správy (zde rozhodnutí vydané podle odst. l , o telekomunikacích, ve znění zákonů č. a č. , dále jen „ “), nepřichází aplikace ustanovení v úvahu, neboť „ze systematického i jazykového výkladu tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá, že jde o procesní ustanovení, které upravuje podmínky výkonu správního rozhodnutí ve správním výkonu rozhodnutí.“ Úvahu shora uvedenou podpořila dovolatelka i tím, že rozhodnutí, jehož výkon navrhla, přiznává soukromé subjektivní právo (na zaplacení telekomunikačních úhrad), tedy právo, které se promlčuje buď podle příslušných ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, nebo , obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (lhůta podle se ocitá v kolizi s promlčecími dobami stanovenými uvedenými zákony). Pokud soudy – i pod vlivem dřívější judikatury – zaujaly názor opačný, není jejich výklad „ústavně konformní“, protože „zkracuje oprávněnou na jejích základních právech zaručených článkem 38 odst. 2 d a článkem 6 odst. l Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.“ Dovolatelka současně za „odepření spravedlnosti“ považuje to, že soud prvního stupně poté, co nařídil výkon rozhodnutí, jej důsledně neprováděl a způsobil marné uplynutí lhůty stanovené v

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení odst. l lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu odst. l písm.d/ přípustné za podmínek vymezených v odst. l písm. b/ nebo c/ (srov. ). Protože použití ustanovení odst. l písm. b/ je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení odst. l písm. c/ , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudu nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Za zásadně právně významnou dovolatelka výslovně pokládá otázku použitelnosti ustanovení při soudním výkonu rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR-Českého telekomunikačního úřadu ze dne 23. 2. 1999, č.j. 266460/98-6381-II. (o dlužných telekomunikačních /telefonních/ úhradách). Odvolací soud ji však posoudil ve shodě s ustálenou soudní praxí (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 1972, sp. zn. , uveřejněné pod č. 19 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1973, rozsudky Nejvyššího soudu SSR ze dne 30.11.1977, sp. zn. , uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV, str. 775, a ze dne 27. 3. 1987, sp. zn. , uveřejněný pod č. 6 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1989), z níž vychází – vyjma případů, kdy jde o rozhodnutí, smíry a výkazy nedoplatků vydané orgány státní správy, které mohou být v souladu se zvláštní úpravou vykonány bez zřetele na lhůtu uvedenou v – i současná judikatura (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1 1999, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura 2/1999 pod č. 21, příp. důvody usnesení ze dne 28. 7. 1999, sp.zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 11). Argumentace úpravou promlčení práva podle občanského, popř. obchodního zákoníku, je nepřípadná, jelikož ustanovení odst. l odkazuje při rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob na obecné předpisy o správním řízení, tedy

Pokud jde o výtku týkající se nečinnosti soudu, Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. , vysvětlil, že průtahy v provádění nařízeného výkonu, byť mohly způsobit marné uplynutí lhůty podle , vadou řízení ve smyslu , jež by ostatně přípustnost dovolání nebyla s to založit (viz , věta druhá, ), být nemohou.

O rozpor s právem hmotným ve smyslu nejde proto, že otázka, jejíž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla, spadá do oblasti práva procesního.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení (okolnost, že odvolací soud nesprávně podřadil zastavení výkonu namísto písmene h/ cit. ustanovení, nečiní rozhodnutí zásadně právně významným), Nejvyšší soud je odmítne ( , věta první, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, odst. l a (povinné, která by měla na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu