Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1233/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením - odkazuje na ustanovení a ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „ “). - odmítl jako opožděné odvolání žalované proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 28. ledna 1999, č.j. -44, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 12,245.807,- Kč se 16% úrokem z částky 10,000.000,- Kč od 1. ledna 1996 do zaplacení a nahradit náklady řízení ve výši 489.836,- Kč.

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně, který obsahoval poučení o odvolání, byl žalované doručován na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním rejstříku dne 3. března 1999 a opakovaně dne 26. března 1999. Jelikož oba pokusy o doručení byly neúspěšné, je třeba - pokračoval odvolací soud - považovat za den doručení třetí den od vrácení „opakované“ zásilky soudu, tj. 19. duben 1999 (srov. doručenku na č.l. 49), i když se žalovaná o doručení nedozvěděla.

Odvolací soud akcentoval, že fikce náhradního doručení podle ustanovení by se neuplatnila pouze v případě, kdy by soudu byla známa jiná adresa sídla právnické osoby, než adresa uvedená v době doručování v obchodním rejstříku. Protože „nedostatek přesné adresy sídla právnické osoby v obchodním rejstříku“ nebylo možno nahradit doručením přímo na adresu fyzické osoby oprávněné za právnickou osobu jednat, a žalovaná neměla jinou adresu svého sídla, než tu, na kterou byl napadený rozsudek doručen, a protože žalovaná sama nikdy soudu nesdělila, že písemnosti jí mají být zasílány na jinou adresu, než na adresu jejího sídla, odvolání žalované podané dne 11. dubna 2001 shledal opožděným.

Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně také proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná dovolání, namítajíc, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku včasnosti podaného odvolání. Dovolatelka zdůrazňuje, že oba účastníci soudu sdělili, a to před rozhodnutím ve věci samé, že je třeba žalované doručovat na adresu bydliště jednatele, přičemž rozsudek soudu prvního stupně byl přesto doručován do sídla žalované, jak je zapsáno v obchodním rejstříku.

Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinností tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001.

Ve smyslu ustanovení je dovolání mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze; neupravuje funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalované směřující proto usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení a je i důvodné.

Jelikož usnesení odvolacího soudu neobsahuje poučení o přípustnosti dovolání, přestože podání dovolání záviselo výlučně na rozhodnutí účastníka (nešlo o případ, kdy přípustnost dovolání je vázána stanoviskem soudu či jinými okolnostmi), považuje Nejvyšší soud dovolání žalované podané ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu za včasné (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 16. června 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 30, ročník 2003, pod číslem 93, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 31. května 1994, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č. 1, ročník 1993-94, pod číslem 27).

Dovolací námitky, jejichž prostřednictvím dovolatelka zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu o opožděnosti odvolání, jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle ustanovení , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení písemnosti, které jsou určeny orgánům nebo právnickým osobám, doručují se pracovníkům oprávněným za orgány nebo právnické osoby přijímat písemnosti. Není-li jich, doručuje se písemnost, která je určena do vlastních rukou, tomu, kdo je oprávněn za orgán nebo právnickou osobu jednat, ostatní písemnosti kterémukoli jejich pracovníku, který písemnosti přijme (odstavec 1). Jestliže se nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa, považuje se třetí den od vrácení nedoručené zásilky soudu za den doručení, i když adresát se o tom nedozvěděl.

Jak je zřejmé z obsahu spisu žalovaná má ode dne svého zápisu do obchodního rejstříku, tj. od 7. října 1991, sídlo na adrese K., H. 138 (srov. výpis z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C., vložka 4386). Přes tuto skutečnost ale soud prvního stupně, poté, co žalobkyně podáním ze dne 16. října 1997 (srov. č.l. 21) oznámila její novou adresu, žalované doručil platební rozkaz ze dne 28. srpna 1997, č.j. -18, na adresu M. 9, K. Následná žádost původní zástupkyně žalované, aby tato byla „obesílána na adresu svého sídla či na adresu jednatele“, pak byla soudu prvního stupně doručena 23. listopadu 1998 (č.l. 34).

V ustanovení popsaný způsob doručení písemnosti se uplatní za předpokladu, že písemnost určenou právnické osobě se nepodařilo doručit ani při opakovaném pokusu o doručení na adresu jejího sídla uvedenou v obchodním či jiném rejstříku a jiná její adresa není soudu známa. Procesní úprava zde navazuje na zásadu závaznosti údajů v obchodním či jiném rejstříku, přičemž vychází z toho, že soud nejprve právnické osobě (zpravidla) doručuje písemnost na adresu uvedenou ve spise, s tím, že vrátí-li se zásilka jako nedoručitelná, soud zjistí, jaká je adresa této právnické osoby v obchodním nebo jiném rejstříku, a doručí písemnost znovu na tuto adresu. Je-li adresa uvedená v rejstříku totožná s tou, na kterou soud již doručoval podle údajů obsažených ve spise, platí, že třetí den od vrácení nedoručené zásilky zpět soudu se považuje za den doručení (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod číslem 83). V usnesení ze dne 17. dubna 2002, sp. zn. , dále Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že za jinou adresu právnické osoby známou soudu ve smyslu ustanovení je třeba považovat každou adresu odlišnou od adresy uvedené u obchodním rejstříku, o které se soud dozví ze spisu, a to bez ohledu na to, z jakého pramene (listiny) informace o jiné adrese pochází, či kdo (zda účastník řízení nebo někdo jiný) ji poskytuje.

Jelikož odvolací soud při řešení otázky, zda jsou splněny podmínky doručení podle ustanovení , vycházel z nesprávného názoru, podle něhož pro to, zda je soudu známa jiná adresa právnické osoby, jsou rozhodující údaje o jejím sídle v obchodním rejstříku a skutečnost, zda osobně jinou adresu sdělila, je - podle přesvědčení Nejvyššího soudu - jeho právní posouzení věci nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení byl dovolatelkou uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 2 věta první ).

Právní názor dovolacího soudu, podle něhož byla soudu prvního stupně známa jiná (od sídla zapsaného v obchodním rejstříku odlišná) adresa žalované, je pro odvolací soud závazný ( věta druhá ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta poslední ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. prosince 2004

JUDr. Ivana Štenglová,v.r.

předsedkyně senátu