Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 997/11

Ústavní soud rozhodl dne 7. září 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Evou Lotterovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Havlíčkova 12, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 11. 2. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces zaručovaného d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v záhlaví označené rozhodnutí vrchního soudu, jímž nebylo vyhověno její námitce podjatosti, vznesené proti soudkyni Městského soudu v Praze JUDr. Marice Blažkové, projednávající u uvedeného soudu její věc - žalobu o určení vlastnictví a vydání akcií, a rozhodnuto tak, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

Jak patrno z obsahu napadeného rozhodnutí a obsahu ústavní stížnosti, vznesla stěžovatelka námitku podjatosti jmenované soudkyně soudu I. stupně jednak pro způsob vedení řízení, který popsala, jednak z důvodu jejího členství v KSČ do listopadu 1989, kteroužto námitku považovala ve vztahu k projednávané věci za relevantní, neboť, jak uvedla, na vraždě jejího syna Mgr. L. K. dne 23. 8. 2003 - do jehož majetku patří i akcie, které jsou předmětem sporu - se podíleli členové KSČ, a protože jmenovaná soudkyně je na seznamu soudců, kteří byly členy nebo kandidáty KSČ, nelze vyloučit, že jejich dodnes propojená a organizovaná síť kryje trestně podezřelé z vraždy a rozkrádání majetku zůstavitele.

Vrchní soud po zjištění obsahu vyjádření jmenované soudkyně, z něhož je zřejmé, že ani k věci ani k účastníkům řízení či jejich zástupcům nemá žádný vztah, přičemž z dosavadního obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost nasvědčující právně relevantnímu důvodu pochybnosti o její nepodjatosti, vznesené námitce podjatosti nevyhověl, neboť ji neshledal důvodnou. Napadené usnesení vydal v podstatě s odůvodněním, že zásadní stěžovatelkou uváděný důvod - bývalé členství jmenované soudkyně v KSČ - není důvodem, pro který by bylo možno soudkyni vyloučit z projednání a rozhodnutí dané věci, neboť z žádného právního předpisu včetně , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, nevyplývá žádné omezení pro členy politických stran či hnutí, včetně členství, popř. bývalého členství v KSČ. Odvolal se přitom také na rozhodování Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 14. 12. 2010 sp. zn. ), podle něhož uvedený názor nemůže ovlivnit ani nález Ústavního soudu

sp. zn.

, neboť ten se týkal práva na poskytnutí informace ohledně členství, popř. kandidatury soudců v KSČ před 17. 1. 1989, nikoliv však otázky podjatosti soudců.

Proti tomuto usnesení směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelka oponuje uvedenému závěru vrchního soudu a s odvoláním na judikaturu Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva, z níž cituje, zdůrazňuje, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno "nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti". O této lze u jmenované soudkyně pochybovat právě pro její členství v KSČ před listopadem 1989. Tvrdí totiž, že bývalí členové KSČ se podíleli na vraždě jejího syna a vzhledem k této spojitosti je dle jejího názoru dán důvod o nepodjatosti soudkyně pochybovat, čemuž, jak dále uvádí, nasvědčuje i postup soudkyně v řízení, který dále ve stížnosti podrobně popisuje s tím, že v jeho důsledku dochází i k průtahům v řízení.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky v posuzovaném případě Ústavní soud neshledal. Stěžovatelka svou námitku podjatosti soudkyně projednávající u Městského soudu v Praze její věc opírá v zásadě obecně o fakt jejího bývalého členství v KSČ, přičemž žádnou konkrétní relevantní skutečnost nasvědčující její podjatosti neoznačila. Vrchní soud v Praze se přitom v napadeném usnesení se stěžovatelkou vznesenou námitkou vypořádal, a to způsobem odpovídajícím jak judikatuře Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , , ) tak i judikatuře Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí

sp. zn.

,

). Na odůvodnění napadeného rozhodnutí tak lze odkázat, a to včetně jeho odkazu na ustanovení , podle něhož okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení v projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, důvodem k jeho vyloučení nejsou.

Ústavní stížnost byla proto podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. září 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu