Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1258/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobců A) V. M., zastoupeného, advokátem, a B) J. M., proti žalovaným 1) Ing. J. V. a 2) M. V., o zaplacení částky 6.264,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce A) proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. června 2004, č. j. -239, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 19. června 2003, č. j. -227, odmítl pro opožděnost podle , , v platném znění (dále jen „ “), odvolání žalobce A) proti rozsudku téhož soudu ze dne 21. března 2003, č. j. -218. Současně rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. června 2004, č. j. -239, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce A) dovolání, jímž napadl správnost závěru odvolacího soudu, že odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 21. března 2003, č. j. -218, podal opožděně. Navrhl usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení ( ), při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z pohledu (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních , , a také v

O žádný z případů upravených v citovaných ustanoveních se však v této věci nejedná.

Přípustnost dovolání podle nemůže být založena již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé.

Dovolání není přípustné ani podle a , protože tato ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravují.

Rovněž z a 2 přípustnost dovolání nevyplývá, neboť nejde o případ v tomto ustanovení uvedený.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z , neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, nikoli však proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro jeho opožděnost ( ). Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 8/2002, a dále ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 41/2003.

Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání podle věty první a pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.

Pro uvedený závěr je nerozhodná okolnost, že napadené usnesení odvolacího soudu obsahovalo (v rozporu s kogentními ustanoveními ) poučení, že lze proti němu dovolání podat. Takovéto nesprávné poučení nemůže přípustnost mimořádného opravného prostředku založit, neboť z již citovaného ustanovení vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon. Jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně stanovena ( až ), jde vždy - a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo - o dovolání nepřípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 2002, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 140/2002, ze dne 26. září 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2001, a ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z věty první, , a a odpovídá situaci, kdy dovolatel nese procesní zavinění na tom, že jeho dovolání bylo odmítnuto, a žalovaným v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 7. prosince 2004

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu