Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1676/2004

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 26.2.2003 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na náhradě mzdy za dobu od prosince 1993 do dubna 2000 celkem 890.068,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaná, u níž pracoval jako strojvedoucí, mu dne 30.9.1993 dala výpověď z pracovního poměru podle ustanovení , která byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9.4.1996 sp.zn. určena jako neplatná. Protože po obdržení výpovědi žalobce oznámil žalované, že trvá na tom, aby ho i nadále zaměstnávala, požaduje, aby mu žalovaná zaplatila náhradu mzdy za dobu, po kterou mu po neplatném rozvázání pracovního poměru nepřidělovala práci. Pracovní poměr účastníků skončil na základě dohody ke dni 2.5.2000.

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20.3.2003 č.j. -7 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že podle , o akciové společnosti Č. d., je s účinností od 1.1.2003 právním nástupcem Č. d., státní organizace, jiný subjekt (Č. d., a.s.) a že žaloba byla podána dne 26.2.2003, dovodil, že žaloba směřuje vůči \"non-subjektu\". Protože jednou z podmínek řízení je, aby účastníkem řízení byl ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, a jinak jen ten, komu ji zákon přiznává, a protože nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, soud prvního stupně řízení podle ustanovení zastavil.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.4.2003 č.j. -12 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že upravuje \"transformaci Č. d. ze společnosti Č. d., s.o. na subjekt Č. d., a.s. a subjekt S. ž. d. c. s.o.\" ke dni 1.1.2003. Na tyto subjekty přešla práva a povinnosti státní organizace Č. d. a tato organizace \"zároveň zanikla\", neboť pozbyl platnosti zákon o Č. d., na základě kterého byla do obchodního rejstříku zapsána. Z \"logiky věci\" podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že \"stejně jako u vzniku nových společností má i výmaz státní organizace Č. d. pouze deklaratorní charakter\". Protože v době podání žaloby (ke dni 26.2.2003) neměl žalovaný \"právní subjektivitu ani procesní způsobilost být účastníkem řízení\", soud prvního stupně správně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavil.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 23.10.2003 č.j. -20 usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že žalovaná, která vznikla dnem 1.1.1993 (dnem účinnosti ), nezanikla již dnem, kdy pozbyl účinnosti, ale až dnem 7.4.2003, kdy byla vymazána z obchodního rejstříku. Vzhledem k tomu, že žalovaná měla v době zahájení řízení (ke dni 26.2.2003) způsobilost mít práva a povinnosti a tedy ve smyslu ustanovení též způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení, nebylo možné řízení v projednávané věci zastavit podle ustanovení

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 4.12.2003 č.j. -26 rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračováno se státní organizací S. ž. d. c., Prvního pluku č. 211/5 (správně č. 367/5). Soud prvního stupně dovodil, že na základě došlo ke zřízení \"společnosti Č. d., a.s., a státního podniku S. ž. d. c.\" a že podle sdělení Ministerstva dopravy a spojů č. 524/2002 Sb. vznikla obchodní společnost Č. d., a.s. ke dni 1.1.2003. Z ustanovení vyplývá, že práva a povinnosti státní organizace Č. d. z pracovněprávních vztahů přešla dnem vzniku obchodní společnosti Č. d., a.s. (tj. dnem 1.1.2003) buď na Č. d., a.s. nebo na S. ž. d. c., s.o., a to podle toho, zda pracovní poměr zaměstnance trval ke dni 1.1.2003 a zda zaměstnanec zajišťuje provozování železniční dopravní cesty nebo provozování železniční dopravy. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr žalobce u státní organizace Č. d. skončil dnem 2.5.2000, přešla práva a povinnosti \"z jeho pracovního vztahu, včetně povinnosti k náhradě mzdy\", na státní organizaci S. ž. d. c.

K odvolání S. ž. d. c., státní organizace, Městský soud v Praze usnesením ze dne 10.2.2004 č.j. -44 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle názoru odvolacího soudu pro závěr, zda ve smyslu ustanovení přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů zaměstnanců státní organizace Č. d. na akciovou společnost Č. d. nebo na státní organizaci S. ž. d. c., není rozhodné, zda pracovněprávní vztah trval ke dni 1.1.2003. Na akciovou společnost Č. d. přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů těch zaměstnanců, kteří zajišťují vlastní přepravu ve smyslu a kteří zajišťují obsluhu železniční dopravní cesty a organizují železniční dopravu, a na státní organizaci S. ž. d. c. přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů všech ostatních zaměstnanců. Protože se soud prvního stupně právním nástupnictvím na straně žalovaného \"z hlediska tohoto věcného vymezení\" nezabýval, je jeho závěr o tom, s kým bude v řízení na straně žalované pokračováno, předčasný.

Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 18.3.2004 č.j. -62 rozhodl, že v řízení bude na straně žalované pokračováno s Č. d., a.s. Vycházeje z právního názoru odvolacího soudu a z toho, že žalobce pracoval jako strojvedoucí v lokomotivním depu Brno - dolní a že tedy byl \"zaměstnancem, který zajišťoval provozování, resp. obsluhu železniční dopravní cesty\", dospěl k závěru, že podle ustanovení přešla \"povinnost případné náhrady mzdy z důvodu neplatné výpovědi\" na Č. d., a.s. Tato obchodní společnost je proto ve smyslu ustanovení v projednávané věci procesním nástupcem žalované.

K odvolání Č. d., a.s. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.5.2004 č.j. -71 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že žalobce, který se domáhá náhrady mzdy z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru, byl u žalované zaměstnán jako strojvedoucí. Protože činnost strojvedoucího \"lze zcela nepochybně zařadit pod pojem provozování železniční dopravní cesty\", jsou Č. d., a.s. \"právním nástupcem dosavadní žalované\"; otázkou, zda jsou také věcně legitimovány, nebylo možné se zabývat, neboť případný nedostatek věcné legitimace nemá za následek zánik právnické osoby, ale pouze to, že žaloba musí být zamítnuta. Soud prvního stupně správně ve smyslu ustanovení rozhodl, že v řízení bude pokračováno s Č. d., a.s., neboť dosavadní žalovaný nezanikl bez právního nástupce a nejde ani o případ, že by hmotněprávní povaha předmětu řízení neumožňovala ve sporu dále pokračovat.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaly Č. d., a.s. dovolání. Namítají, že podle přešel veškerý majetek Č. d., státní organizace, na jejich právní nástupce S. ž. d. c., státní organizaci, a Č. d., a.s. ke dni 1.1.2003. Ke dni podání žaloby v projednávané věci Č. d., státní organizace, sice existovaly, avšak \"v důsledku úplného převodu práv a povinností\" na jejich právní nástupce již nebyly v době svého zániku (ke dni 7.4.2003) \"nositelem žádných práv a povinností\". Vzhledem k tomu, že ke dni 7.4.2003 nemohlo dojít \"k přechodu již neexistujícího majetku, práv a povinností Č. d., státní organizace na žádného nástupce\", měly soudy řízení podle ustanovení zastavit, neboť Č. d., státní organizace, zanikly dne 7.4.2003 výmazem z obchodního rejstříku bez právního nástupce. Dovolatel dále nesouhlasí s výkladem ustanovení provedeným odvolacím soudem, neboť \"zákon neupravuje postavení důchodců, popřípadě bývalých zaměstnanců, což vyplývá i z gramatického výkladu, neboť užívá čas přítomný\". Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( os..ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě ( ) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první o.s.ř) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Podle ustanovení ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.

Podle ustanovení věty první neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

V projednávané věci bylo žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 26.2.2003 zahájeno řízení proti žalované označené jako \"Č. d., státní organizace,\". byl upraven způsob zřízení a činnost akciové společnosti Č. d. a zřízení a činnost státní organizace S. ž. d. c. Akciová společnost Č. d. vznikla ve smyslu ustanovení dnem 1.1.2003, což bylo v souladu s ustanovením vyhlášeno sdělením Ministerstva dopravy a spojů č. 524/2002 Sb.; tímto dnem vznikla rovněž státní organizace S. ž. d. c. (srov. ). Dnem vzniku akciové společnosti Č. d. (tj. dnem 1.1.2003) přešla práva a povinnosti státní organizace Č. d. týkající se jejích zaměstnanců na akciovou společnost Č. d. nebo na státní organizaci S. ž. d. c. ( ); na tyto právní nástupce státní organizace Č. d. přešla práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů nejen vůči zaměstnancům, kteří byli u státní organizace Č. d. ke dni 1.1.2003 zaměstnáni, ale i vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah u státní organizace Č. d. skončil v době do 31.12.2002. Státní organizace Č. d. zanikla - jak bylo vysvětleno v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.10.2003 č.j. , kdy byla vymazána z obchodního rejstříku.

Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu mzdy z pracovněprávního vztahu se státní organizací Č. d. žalobou podanou u soudu dne 26.2.2003, tedy v době, kdy státní organizace Č. d. ještě byla právnickou osobou (jako právnická osoba zanikla - jak uvedeno výše - dnem 7.4.2003), avšak již nebyla nositelem práv a povinností z pracovněprávních vztahů vůči svým zaměstnancům (bývalým zaměstnancům), neboť tato práva a povinnosti přešla dnem 1.1.2003 na její právní nástupce.

Vzhledem k tomu, že žalovaná státní organizace Č. d. ztratila způsobilost být účastníkem řízení po zahájení řízení (dnem 7.4.2003), soudy se správně zabývaly ve smyslu ustanovení otázkou, zda v řízení může být pokračováno. S jejich závěrem, že povaha věci umožňuje pokračování v řízení, však dovolací soud nesouhlasí.

Povahou věci se ve smyslu ustanovení rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení. Povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení zejména tehdy, jestliže práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou podle hmotného práva vázána na osobu účastníka řízení a nepřechází na jeho právní nástupce, jestliže určitá skutková podstata je podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka řízení, jestliže smrtí (zánikem) účastníka řízení došlo podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o něž v řízení jde, nebo jestliže zemřelý (zaniklý) účastník řízení nemá žádného právního nástupce.

V projednávané věci žalobce uplatnil svůj nárok z pracovněprávního vztahu vůči žalované, která již v době zahájení řízení (ke dni 26.2.2003) nebyla nositelem tohoto právního vztahu a která proto nebyla pasivně věcně legitimována. Uvedená skutečnost by byla sama o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby. Žalovaná však po zahájení řízení zanikla dříve, než o žalobě bylo (mohlo být) meritorně rozhodnuto.

Při úvaze, zda povaha věci umožňuje za této situace pokračování v řízení s procesním nástupcem žalované, bylo potřebné přihlédnout k tomu, že procesním nástupcem účastníka - právnické osoby, která po zahájení řízení ztratila způsobilost být účastníkem řízení, mohou v témže řízení být - jak vyplývá z ustanovení - jen ti, kteří vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde, po zániku právnické osoby. Vzhledem k tomu, že žalovaná v době svého zániku (ke dni 7.4.2003) již nebyla (ode dne 1.1.2003) nositelem práv a povinností z pracovněprávních vztahů vůči svým zaměstnancům (bývalým zaměstnancům), a tedy ani vůči žalobci, neměla (nemohla mít) v oblasti pracovněprávních vztahů žádného právního nástupce. Za tohoto stavu věci je podle názoru dovolacího soudu odůvodněn závěr, že v posuzovaném případě povaha věci neumožňovala v řízení pokračovat a že řízení mělo být podle ustanovení věty první zastaveno.

S právním názorem, že nedostatek věcné legitimace žalované nemůže mít v posuzovaném případě při rozhodování podle ustanovení žádný význam, nelze souhlasit. I když je nepochybné, že otázkou věcné legitimace účastníků se soud při rozhodování podle ustanovení nezabývá, neboť se k ní může vyslovit jen při rozhodování ve věci samé, nemůže být pominuto, že žalovaná v době zahájení řízení a v době svého zániku již ze zákona nebyla (nemohla být) nositelem žádných práv a povinností z pracovněprávních vztahů vůči svým zaměstnancům (bývalým zaměstnancům); zjištění v tomto směru nepředstavuje jen nedostatek věcné legitimace žalované, ale především závěr o tom, že v oblasti pracovněprávních vztahů nemá žádného právního nástupce. Opačný názor by ve svých důsledcích měl za následek, že - kdyby bylo v řízení pokračováno s tím, na koho podle ustanovení již dnem 1.1.2003 (před zahájením řízení) přešla ze státní organizace Č. d. práva a povinnosti z jejího pracovněprávního vztahu se žalobcem (jak to učinily soudy obou stupňů) - by rozhodnutím vydaným podle ustanovení byl nepřípustně dodatečně \"zhojen\" nedostatek věcné legitimace žalované, který tu byl již v době zahájení řízení a který může být v řízení odstraněn jen postupem podle ustanovení

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení ( část věty za středníkem a věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. listopadu 2004

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu