Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1680/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se domáhal (žalobou podanou dne 26. 2. 2003), aby mu žalovaná zaplatila 890.068,- Kč s příslušenstvím, jež v žalobě vyčíslil. Žalobu odůvodňoval tím, že u žalované pracoval jako strojvedoucí a dne 30. 9. 1993 mu byla dána výpověď z pracovního poměru, která však byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 4. 1996, sp.zn. , určena jako neplatná. Protože po obdržení výpovědi žalobce oznámil, že trvá na tom, aby byl i nadále zaměstnáván, požaduje, aby mu žalovaná zaplatila náhradu mzdy za dobu, kdy mu nepřidělovala práci.

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20. 3. 2003, č.j. -7, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že podle , o akciové společnosti Č. d., s účinností od 1. 1. 2003 je právním nástupcem Č. d., státní organizace, jiný subjekt, a to Č. d., a.s., a že žaloba byla podána dne 26. 2. 2003, dovodil, že směřuje vůči „non-subjektu“. Protože jednou s podmínek řízení je, aby účastníkem řízení byl ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává, a tento nedostatek je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, v souladu s ustanovením řízení zastavil.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2003, č.j. -12, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že upravuje transformaci Č. d. ze společnosti Č. d., s.o. na subjekt Č. d., a.s. a subjekt S. ž d. c. s.o. ke dni 1. 1. 2003. Na tyto subjekty přešly práva a povinnosti státní organizace Č. d. a tato organizace „zároveň zanikla“, když pozbyl platnosti zákon o Č. d., na základě kterého byla do obchodního rejstříku zapsána. Z logiky věci podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že stejně jako u vzniku nových společností má i výmaz státní organizace Č. d. pouze deklaratorní charakter. Protože v době podání žaloby (dne 26. 2. 2003) neměl žalovaný právní subjektivitu ani procesní způsobilost být účastníkem řízení, považoval za správné, jestliže soud prvního stupně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavil.

V dovolání proti usnesení odvolacího soudu žalobce namítá, že ke zrušení právnické osoby může dojít jen na základě zákonem předpokládaných právních skutečností a zákon v případě Č. d., s.o. žádnou takovou právní skutečnost neupravuje. sice komplexně řeší vznik nových subjektů, které koncipuje jako právní nástupce státní organice Č. d., ale zároveň tuto organizaci nezrušuje. Označená žalovaná nemohla zaniknout ani „automaticky“, pozbytím platnosti , neboť tento zákona pouze státní organizací Č. d. zřídil, k její existenci však zapotřebí není. Je přesvědčen, že státní organizace Č. d. nebyla zrušena a zanikla až výmazem z obchodního rejstříku. Samotným přechodem práv a povinností Č. d., státní organizace na nástupnické subjekty nedochází k jejímu zániku, ale k případnému nedostatku pasivní věcné legitimace; to by však nemohlo být důvodem pro zastavení řízení, ale pouze pro případné zamítnutí žaloby. Bylo-li řízení zahájeno s existujícím subjektem, který v průběhu řízení zanikl, je namístě, aby soud užil institut procesního nástupnictví podle Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 4. 2003, č.j. -12, zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( os..ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první o.s.ř) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

V projednávané věci bylo řízení žalobou zahájeno proti žalované označené „Č. d., státní organizace,“. Soud prvního stupně i soud odvolací dospěly k závěru, že takto označený subjekt v době zahájení řízení neexistoval, a proto řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení bylo zastaveno ( ).

Podle ustanovení způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten komu je zákon přiznává.

Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby. Právnickými osobami jsou i jiné subjekty o kterých to stanoví zákon [§ 18 odst. 1, 2 písm. d) obč. zák.].

Podle ustanovení , o Č. d., zřizují se Č. d. se sídlem v P. Č. d. jsou právnickou osobou, která se zapisuje do obchodního rejstříku ( stejného zákona).

Podle ustanovení § 19 odst. 2 obč. zák. právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního rejstříku nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, pokud nestanoví zvláštní zákon jejich vznik jinak.

Způsobilost právnické osoby mít práva a povinnosti je spojena s okamžikem vzniku právnické osoby; tento okamžik váže ustanovení § 19 odst. 2 obč. zák. ke dni zápisu do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, nestanoví-li ovšem zvláštní zákon vznik právnické osoby jinak. Z povahy věci vyplývá, že zápis subjektu, jenž byl za jsoucí (tedy existující) právnickou osobu prohlášen zvláštním zákonem [§ 18 odst. 2 písm. d) obč. zák.], vznik právnické osoby jen osvědčuje (deklaruje) a konstitutivní účinky předpokládané ustanovením § 19 odst. 2 obč. zák. již vyvolat nemůže. Právnická osoba tu vzniká přímo dnem účinnosti zákona (jeho příslušného ustanovení), ledaže by jiný okamžik jejího vzniku vymezovala další ustanovení onoho zákona.

S přihlédnutím k dikci , o Č. d., a k tomu, že zákon se vznikem Č. d. jinde, než v , nezabývá, je nutno uzavřít, že státní organizace Č. d. – označená jako žalovaná - nabyla způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivity) dnem 1. 1. 1993, kdy se , o Č. d. stal účinným; stejným dnem nabyla i způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ( ).

Pro závěr o tom, zda tato podmínka řízení byla splněna ještě ke dni podání žaloby je třeba zkoumat, kdy a za jakých okolností způsobilost právnické osoby být účastníkem řízení (způsobilost mít práva a povinnosti - § 18 obč. zák.) zaniká. Se závěrem odvolacího soudu, že označená žalovaná zanikla dne, kdy pozbyl platnosti zákon o Č. d., na základě kterého vznikla a byla zapsána do obchodního rejstříku, a že výmaz státní organizace Č. d. má pouze deklaratorní charakter, dovolací soud nesouhlasí.

Podle ustanovení § 20a odst. 2 obč. zák. právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak.

Jak správně uvádí dovolatel, vznik právnické osoby je jednorázová právní událost vázaná v čase. Jestliže, jak výše uvedeno, k určitému dni byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby označená žalovaná jako právnická osoba vznikla, neznamená to jen její vznik, ale zároveň také, že existuje až do té doby než budou splněny zákonné podmínky proto, aby takto vzniklá právnická osoba zanikla. Takovou podmínkou však není skutečnost, že po celou dobu existence právnické osoby musí také existovat právní předpis, na základě kterého tato právnická osoba vznikla. S případným zánikem předpisu, na základě něhož byl určitý subjekt označen za právnickou osobu [§ 18 odst. 2 písm. d) obč. zák.], zákon z hlediska subjektivity právnické osoby žádné účinky nespojuje (stejně platí obráceně, že takto vzniklá právnická osoba může zaniknout bez ohledu na to, zda nadále platí právní předpis, na základě kterého vznikla). Proto ani z hlediska způsobilosti právnické osoby být účastníkem občanského soudního řízení ( ) nemá případný zánik takového právního předpisu žádný význam.

Ustanovení plně koresponduje s ustanovením obchodního zákoníku, jež stanoví, že společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Proto teprve výmaz z obchodního rejstříku zpravidla způsobuje, že do té doby existující právnická osoba (subjekt, který je způsobilým nositelem práv a povinností) zaniká. Zvláštním zákonem, s nímž ustanovení in fine obč. zák. pro zánik právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku rovněž počítá, nemůže být , o Č. d., neboť ten v žádném ustanovení zánik státní organizace Č. d. neupravuje. Stejné platí o zákoně č. , o akciové společnosti Č. d., státní organizaci S. ž. d. c. a o změně , o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a , o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů; sám se žádnou jinou skutečností zánik právnické osoby nespojuje. Je tedy jedině výmaz z obchodního rejstříku onou skutečností, jež zánik označené žalované mohla způsobit.

Na tomto závěru nemůže nic měnit ani to, že může dojít k situaci, kdy dosud existující právnická osoba, v důsledku úplného převodu práv a povinností, které jsou s ní spojeny, již není nositelem žádných práv a povinností. Takováto situace nemá za následek zánik právnické osoby, ale pouze (jak správně uvádí dovolatel) skutečnost, že případná žaloba proti takovému subjektu musí být, právě pro nedostatek pasivní věcné legitimace, zamítnuta. Protože označená žalovaná Č. d., státní organizace, ke dni podání žaloby ještě z obchodního rejstříku vymazána nebyla (stalo se tak dne 7. 4. 2003), byla splněna podmínka řízení uvedená v ustanovení , totiž, že žaloba byla podána proti účastníku, který má způsobilost mít práva a povinnosti. Jestliže tuto způsobilost po zahájení řízení ztratil, je namístě ve vztahu k právům a povinnostem, které ještě ke dni zániku měla, postup podle ustanovení

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu zrušil, a protože důvody pro zrušení usnesení odvolacího soudu platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení) , část věty za středníkem a věta druhá

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2003

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu