Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2100/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobců a) J. Ž., zastoupené advokátem, a b) A. M., proti žalovaným 1) P. D., 2) J. P., 3) H. z. p., zastoupené advokátkou, 4) V. V., 5) J. M., 6) V. z. p. Č. r., 7) J. K., zastoupenému advokátkou a 8) J. H., o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně Jany Žídkové proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2003, č.j. -84, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud (v napadené části) potvrdil rozsudek z 19. prosince 2001, kterým okresní soud (kromě jiného) zamítl žalobu první žalobkyně o vyloučení některých movitých věcí z výkonu rozhodnutí.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje s poukazem na ustanovení (správně má být ) pro případ, že „dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí“, první žalobkyně uvádí, že je podává „z důvodu ,“ aniž však – jakkoli jinak než pouhým poukazem na uvedené ustanovení – konkretizuje okolnosti, z nichž na existenci uvedeného dovolacího důvodu usuzuje.

Podle ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení , odst. 3 je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné, jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Protože uplatněným důvodem, a to i jeho skutkovým vymezením, je dovolací soud podle věty první vázán, lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.

K pozitivnímu závěru může tedy dovolací soud dospět jen tehdy, je-li zde odpovídající hledisko přezkumu, které představuje právě tento dovolací důvod.

Ten (ani důvod jiný) v dovolání, a to ani později, po dobu trvání lhůty k dovolání, uplatněn nebyl.

Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení a 3 samy o sobě nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak (z hlediska ustanovení věty první, ) není možno věcně přezkoumat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 5. 2. 2003, sp. zn. ).

Podle věty první platí, že (byla-li v době podání dovolání, jak tomu bylo v souzené věci, splněna podmínka uvedená v ) dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. V předmětném případě byla dovolatelka ve smyslu řádně zastoupena advokátem již při podání blanketního dovolání, takže lhůta k doplnění dovolání o chybějící obsahové vymezení dovolacích důvodů jí uběhla dne 2. 8. 2003. Lhůta určená v tomto ustanovení je lhůtou propadnou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými, a k pozdějšímu doplnění dovolání již přihlížet nelze (viz usnesení Nejvyššího soudu z 18. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Chybí-li tak – po marném uplynutí lhůty podle citovaného – důvod možného přezkumu ( věta první ), nelze ani dovodit, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Není-li pak rozhodnutí odvolacího soudu právně významné, nemůže být ani dovolání proti němu přípustné, Nejvyšší soud je tedy bez jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a odmítl.

Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, žalovaným však prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků ( , , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2004

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu