Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
DD1DEBAE7103CE93C1257A4E00656FE3.html
HTML · 10.96 KB
No categories available
26 Cdo 2125/2004
U S N E S E N Í
I. Dovolací řízení se zastavuje.
O d ů v o d n ě n í :
K dovolání žalovaného Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací usnesením ze dne 25. června 2003, č. j. 28 Cdo 839/2002 -43, zrušil usnesení Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 26. října 2001, č. j. 29 Co 358/2001 -29, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Poté odvolací soud usnesením ze dne 5. září 2003, č. j. 16 Co 439/2003 -50, opětovně odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 25. listopadu 1999, č. j. 39 C 188/99 -11, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. 77 o kuchyni a pokoji s příslušenstvím I. kat., v 11. podlaží domu č. p. 1344 v P., O. 1344, k. ú. M.“, a rozhodl o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Žalovaný (zastoupen advokátem) podal proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, domáhaje se – prostřednictvím dovolacího důvodu podřazeného ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) – zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 15. února 2004 vzal žalovaný dovolání zpět.
Soud prvního stupně vydal své rozhodnutí dne 25. listopadu 1999. Odvolací soud sice o odvolání žalovaného proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl napadeným usnesením až dne 5. září 2003, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. je musel projednat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu , ve znění před 1. lednem 2001. Bylo-li napadené usnesení odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu , ve znění před 1. lednem 2001), dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. – dále opět jen “o.s.ř. ” (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb. ).
Podle § 243b odst. 4 věty druhé o.s.ř. o.s.ř. vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví.
Vyplývá-li z citovaného ustanovení, že zpětvzetí dovolání má bez dalšího za následek zastavení dovolacího řízení, rozhodl dovolací soud v důsledku tohoto procesního úkonu žalovaného tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
O nákladech dovolacího řízení účastníků bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 věty první o.s.ř; bylo přitom vzato v úvahu, že žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly – souhlas se zpětvzetím dovolání a návrh na zastavení řízení a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení nelze podle názoru dovolacího soudu považovat za úkon právní služby potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. října 2004
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu