Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 839/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. října 2001, č.j. -29, odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. listopadu 1999, č.j. –11, jímž soud I. stupně uznal žalovaného povinným vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat byt specifikovaný v enunciátu tohoto rozhodnutí.

Podle odvolacího soudu byl citovaný rozsudek obvodního soudu žalovanému doručen do vlastních rukou dne 6.11.2000, jak plyne z úředního záznamu založeného na č.l. 17 spisu. Následujícího dne proto počala běžet zákonná patnáctidenní lhůta k podání odvolání, o čemž byl žalovaný rovněž řádně poučen. Odvolání proti zmíněnému rozsudku bylo advokátem žalovaného podáno na poštu až dne 14.5.2001, tedy zcela zřejmě po uplynutí zákonné lhůty. Skutečnost, že po právní moci rozsudku nalézacího soudu byl žalovanému rozsudek znovu doručen, na výše uvedeném nemůže ničeho změnit. Městský soud proto odvolání žalovaného jako opožděné odmítnul.

Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně mu dne 6.11.2000 byl doručen způsobem, který neodpovídá ustanovení , (dále jen ). Dovolateli bylo dne 13.9.2000 soudem oznámeno exekuční vyklizení předmětného bytu, načež prostřednictvím jeho právního zástupce podal dne 26.9.2000 návrh na odklad exekuce. Dne 6.11.2000 byl informativně u exekučního soudu, kde mu pracovnice kanceláře předala kopii rozsudku. Tuto kopii ovšem převzal v rámci řízení – a ze spisu – exekučního, nikoliv nalézacího. Navíc od 26.9.2000 byla v exekučním spise založena plná moc dovolatelova advokáta, a účinky doručení by tak mohly nastat pouze v případě, že by písemnost byla doručena právnímu zástupci, což se však nestalo. Kromě toho soud I. stupně vyhověl (z důvodu vadného doručení rozhodnutí) návrhu žalovaného na zastavení výkonu rozhodnutí, a předmětný rozsudek byl v rámci nalézacího řízení dovolateli doručen dne 7.5.2001. Takto by obvodní soud nepochybně nepostupoval, kdyby byl předmětný rozsudek řádně doručen již dne 6.11.2000, jak dovozoval městský soud.

K tomuto dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále uvádějí ustanovení ve znění před novelou provedenou

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem ( odst. l , odst. l ), je přípustné ( odst. l písm. e/ ) a namítány jsou zákonem stanovené dovolací důvody ( , písm. a/, b/, c/ a d/ ). Nejvyšší soud ČR proto přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu plynoucím z podaného dovolání ( odst. l, 3 ).

K vadám uvedeným v , a (je-li dovolání přípustné) k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ); jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně tohoto, jak jej dovolatel obsahově vymezil ( a 3 ). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda řízení je postiženo vadou či vadami dle

O vady vypočtené pod písmeny a/ až e/ a g/ zjevně nejde, takže zbývá vypořádat se s otázkou, zda řízení netrpí dovolatelem namítanou vadou podle Citované ustanovení spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Rozhodnutím odvolacího soudu o odmítnutí odvolání (v něm projeveným hodnotícím úsudkem, že odvolání je opožděné) zmatečnost podle založit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR z 26.11.1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod číslem 42); potud je dovolání neopodstatněné.

Tím, že zpochybňuje správnost závěru o opožděnosti dovolání, však dovolatel po obsahové stránce vystihuje dovolací důvod dle , jímž lze dovolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Odvolací soud při své úvaze o běhu lhůty pro odvolání vycházel z toho, že žalovanému byl rozsudek soudu první instance doručen do vlastních rukou dne 6.11.2000. Již od 26.9.2000 – jak se uvádí v dovolání – však byla v exekučním spise založena plná moc právního zástupce dovolatele. V této souvislosti odvolací soud počátek běhu lhůty pro odvolání uvedeným způsobem konstruovat nemohl, protože je-li rozhodnutí doručeno pouze účastníku, který je přitom zastoupen zástupcem s procesní plnou mocí, jde o neúčinné doručení.

Z uvedených důvodů nemohlo být dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu posouzeno jako správné, a Nejvyššímu soudu ČR tak v souladu s ustanovením ,2 nezbylo, než je zrušit, a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný ( , věta druhá ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci ( věta třetí )

Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo věcně rozhodnuto v nejkratším možném termínu, stalo se nadbytečným rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti ( ), který podal žalovaný.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 25. června 2003

JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.

předseda senátu