Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 339/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 5. 2003, č.j. -21, určil, že žalobkyně je nájemkyní bytu č. 3 v domě č.p. 293 v P., sestávajícího se z pokoje a kuchyňského koutu s příslušenstvím; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 8. 10. 2003, č.j. -47, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky před soudy obou stupňů; určení výše nákladů řízení ve vztahu k Českému státu vyhradil samostatnému usnesení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně zastoupena advokátkou dovolání, v němž uvedla, že „dovolání bude písemně odůvodněno po podrobném projednání věci s právní zástupkyní“. Právní zástupkyně žalobkyně posléze v písemném podání nazvaném „Odůvodnění podaného dovolání …“ uvedla (aniž by výslovně označila uplatněný dovolací důvod), v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil s posouzením věci odvolacím soudem a navrhl, aby napadený rozsudek byl „potvrzen“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které je nelze věcně projednat.

Podle věty první účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Z ustanovení věty první pak vyplývá, že lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Podle věty druhé uvedeného ustanovení neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.

Podle ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v (zastoupení dovolatele a sepsání dovolání advokátem), běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Neobsahuje-li dovolání údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí propadné lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet a dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení musí odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení věty první (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2003, pod pořadovým číslem 119 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2004, pod pořadovým číslem 21).

V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu, který obsahuje správné poučení o dovolání, byl doručen právní zástupkyni žalobkyně dne 7. 11. 2003 (viz dodejku na č.l. 51 spisu). Z obsahu spisu (č.l. 57) se dále podává, že žalobkyně podala osobně u soudu prvního stupně dne 30. 12. 2003 tzv. blanketní dovolání, jež neobsahovalo žádné dovolací důvody. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla při podání blanketního dovolání zastoupena advokátkou ( a 4 ), uplynula zákonná (dvouměsíční) lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody dne 7. 1. 2004 (středa); „odůvodnění dovolání“ podané osobně u soudu prvního stupně dne 12. 1. 2004 bylo tedy učiněno až po marném uplynutí lhůty, během níž bylo možno vady dovolání odstranit. Výzva soudu prvního stupně (č.l. 57 verte spisu) k doplnění dovolání se vzhledem k uplynutí této lhůty stala bezpředmětnou.

Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání žalobkyně – aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení a věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. října 2004

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu