Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 1022/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Františka Faldyny a JUDr. Petra Gemmela rozhodl ve věci konkursu dlužníka JUDr. B. Š., zastoupeného, advokátkou, o návrhu věřitelů A) S. L., a. s., B) L. spol. s r. o., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2002, č. j. – 212, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. července 2002, č. j. – 212, potvrdil usnesení ze dne 30. července 2001, č. j. – 156, jímž Městský soud v Praze prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že dlužník je – ve smyslu ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) - v úpadku z důvodu insolvence, neboť bylo osvědčeno, že po delší dobu nehradí své splatné závazky více věřitelům. K námitce dlužníka o neexistenci pohledávky navrhující věřitelky A/ odvolací soud vysvětlil, že dlužník namítá neplatnost smluv uzavřených s touto věřitelkou, aniž vyvrací skutečnost, že na základě těchto smluv od ní přijal plnění; nadto dlužník tento závazek potvrdil i dvěma uznáními dluhu ze dne 20. března 1995.

Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník včas dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení (dále též jen „ “) ve spojení s ustanovením a odst. 3 , namítaje, že jsou dány dovolací důvody uvedené v ustanovení pod písmeny a/ a b/, tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (písmeno a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (písmeno b/). V dovolání pak především uvádí, že obě leasingové smlouvy, z nichž navrhující věřitelka A/ dovozuje existenci svých pohledávek, jsou neplatné, maje za to, že touto neplatností je vyvrácena domněnka existence uvedených pohledávek z titulu uznání dluhů ze dne 20. března 1995 (ve vztahu k oběma leasingovým smlouvám). Dále zdůrazňuje, že uznání dluhů na něm tato věřitelka vylákala pod záminkou, že k oběma leasingovým smlouvám budou na jejich základě uzavřeny dodatky s novým splátkovým kalendářem, k čemuž však nedošlo. Dovolatel rovněž podrobně uvádí důvody, z nichž vyplývá neexistence pohledávky uplatněné označenou věřitelkou, s tím, že tato - vědoma si nemožnosti prokázat svá tvrzení ve sporném řízení - zneužila k uvedenému konkursní řízení. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že pohledávka uvedené věřitelky existuje, namítá dovolatel promlčení pohledávky. Proto žádá, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání v této věci není přípustné.

Ustanovení a b/, , až g/ a nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Oproti očekávání dovolatele není dovolání přípustné ani podle ustanovení , dle kterého je dovolání přípustné i proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci konkursu a vyrovnání. Se zřetelem k ustanovení platí v takovém případě obdobně (čehož si je podle obsahu dovolání vědom i dovolatel) ustanovení a 3

Podle ustanovení je tedy možné založit přípustnost dovolání jen ve spojení s ustanovením Jinak řečeno, dovolání proti napadenému usnesení může být přípustné jen za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené potvrzující rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podmínka, aby šlo o rozhodnutí „ve věci samé“ je v tomto případě splněna (srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále též jen „R 51/2003“).

Jak dále Nejvyšší soud uzavřel již v usnesení ze dne 21. června 2004, sp. zn. , na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce ( ), lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, pak může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Nejvyšší soud pak ani po zvážení všech kritérií, jejichž prostřednictvím lze usuzovat na zásadní významnost rozhodnutí (srov. též ), napadené rozhodnutí za zásadně významné po právní stránce nepovažuje.

Ve smyslu ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Zásadní právní význam přisuzuje dovolatel řešení otázky účinků uznání závazků za situace, kdy je namítána neplatnost smluv, jimiž byl uplatňovaný závazek založen.

K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že již v rozsudku ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2002, pod pořadovým číslem 127, vysvětlil, že za situace, kdy uznání závazku založilo vyvratitelnou právní domněnku existence závazku v době uznání, spočívá důkazní břemeno neexistence závazku na dlužníku. Lze též (mutatis mutandis) poukázal na rozsudek ze dne 22. června 2004, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2004, pod číslem 154, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že y, které neprokazují uzavření smlouvy ani dodání výrobků (zboží) odběrateli (kupujícímu), nevyvracejí samy o sobě domněnku existence uznaného závazku (závazku zaplatit cenu dodaných výrobků /dodaného zboží/) v době jeho uznání. Skutečnost že obě písemně sjednané leasingové smlouvy jsou případně absolutně neplatnými právními úkony, nevyvrací sama o sobě domněnku existence dlužníkova závazku z této smlouvy vycházejícího, založenou uznáním závazku.

Řešení této otázky odvolacím soudem je tudíž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Jelikož z podaného dovolání se žádná jiná zásadně významná právní otázka (s příslušným judikatorním přesahem) Nejvyššímu soudu v mezích dovolacího důvodu dle ustanovení k řešení nepředkládá (takovou otázkou není ani posouzení toho, zda v konkrétním případě byla obě uznání dluhu dostatečně určitá a nepatří zde ani další otázky, jejichž prostřednictvím dovolatel kritizuje správnost právního posouzení věci odvolacím soudem), nemá Nejvyšší soud dovolání za přípustné ani ve spojení s ustanovením

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání odmítl ( , ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 6. října 2004

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu