Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 181/2022

23 Cdo 181/2022-446

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně MITREGA stavby Ostrava s. r. o., se sídlem ve Frýdku-Místku - Místku, Palkovická 2204, PSČ 738 01, identifikační číslo osoby 27858103, proti žalovanému T. V., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Filipem Jakovidisem, advokátem se sídlem v Rychvaldu, Bohumínská 1553, o zaplacení částky 471 083 Kčs příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 541 665,21 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 2021, č. j. -433, takto:

Stručné odůvodnění:( )

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „ “. Dovolání žalovaného, které může být přípustné jen podle , přípustným neshledal.

Napadené rozhodnutí je primárně založeno na závěru, že pohledávku žalobkyně vyúčtovanou fakturou č. 110100066, jejíž zůstatek byl uplatněn žalobou, žalovaný uznal, jeho uznávací prohlášení ze dne 23. 2. 2013 je platné, zakládá tedy vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době uznání trval, a žalovaný přes poučení podle a 3 neprokázal, že by dluh – nedoplatek vyfakturované ceny provedených prací - v době jeho uznání neexistoval.

Odvolací soud konstatoval, že žalovaný namítal neexistenci dluhu v době uznání z toho důvodu, že nedošlo k platnému uzavření smlouvy o dílo, zejména pro absenci ujednání o ceně. Usoudil, že žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o tom, jak probíhala jednání o předmětu díla a jeho ceně, z nichž je dohoda stran o těchto náležitostech zřejmá. Argumentoval, že jestli v době, kdy žalovaný uznával pohledávku, mu byly známy cena a rozsah provedených prací (byl si jich vědom), pak nemůže vyvracet, že dílo nebylo provedeno v takovém rozsahu a v takové ceně, tedy že dluh v době uznání neexistoval. Jedinou jeho relevantní obranou by bylo tvrzení, že dluh zanikl zaplacením. Odvolací soud dodal, že tvrzení dovolatele o neexistenci pohledávky v době uznání je účelové, v rozporu s poctivým jednáním, když v e-mailové korespondenci uvedl, že fakturu chce zaplatit, nabídl svou verzi dohody o uznání, tvrdil, že mu došly peníze, a žádal o posečkání s platbou.

Zároveň se odvolací soud s odkazem na závěry předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci, rozsudku ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. , zabýval otázkou, zda stavební práce, které žalobkyně vyúčtovala uvedenou fakturou, byly provedeny na základě původní smlouvy o dílo nebo na základě jiné, další smlouvy, a s odkazem na věcné a časové souvislosti a zejména na shodná prohlášení účastníků uzavřel, že práce byly provedeny na základě ústně uzavřených nových dílčích samostatnýchsmluv o dílo, což s ohledem na uvedené okolnosti vyjadřuje shodnou vůli účastníků. Odvolací soud navázal úvahou, že tyto smlouvy je nutno posuzovat podle a násl. , , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), přičemž podle obč. zák. nebylo ujednání o výši ceny díla obligatorní náležitostí smlouvy o dílo a smlouva tedy vznikla i bez takové dohody.

Nejvyšší soud ve své judikatuře vysvětlil, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby či naopak k vyhovění žalobě pro nedůvodnost obrany žalovaného, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v Zpochybnění jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody totiž nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí také spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. ).

O takovou procesní situaci jde též ve zde souzené věci. Dovolatel vymezil předpoklad přípustnosti toliko ve vztahu k závěru, že práce byly provedeny na základě dalších, ústně uzavřených smluv o dílo. Ve vztahu k závěru odvolacího soudu dovozeného z uznání dluhu nevymezil předpoklad přípustnost dovolání ani dovolací důvod. Jde přitom o závěr, který obstojí pro potvrzení přisuzujícího rozhodnutí soudu prvního stupně sám o sobě. Právní posouzení přijaté v tomto ohledu odvolacím soudem je v souladu se závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle nichž skutečnost, že sjednaná smlouva je absolutně neplatným právním úkonem, nevyvrací sama domněnku existence dlužníkova závazku z této smlouvy vycházejícího, založenou uznáním závazku (srov. usnesení ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. , a ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání proti druhému, třetímu a pátému výroku napadeného rozsudku, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, je vyloučena ustanovením

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalovaného podle jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 3. 2023

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu