Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 923/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného, advokátkou, proti žalované S. CH., spol. s r. o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. března 2004, č. j. -56, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 21. května 2003, č. j. -14, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč se 7,5 % úrokem z prodlení od 1. 2. 2002 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Učinil tak poté, co usnesením ze dne 26. března 2003, č. j. -8, ve smyslu , , v platném znění (dále jen „“) vyzval žalovanou, aby se ve věci samé písemně vyjádřila k žalobě, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení, a zároveň ji poučil o následcích nesplnění výzvy tj. o fikci uznání nároku ( ). Žalovaná na výzvu soudu reagovala podáním ze dne 3. dubna 2004 (došlým soudu dne 4. 4. 2003), v němž uvedla, že se k žalobě vyjádří ve lhůtě 30 dnů, což však neučinila. Soud prvního stupně na to na základě nastalé fikce uznání žalobou uplatněného nároku ( ) rozhodl ve smyslu shora označeným rozsudkem pro uznání; věc přitom po právní stránce posoudil tak, že žalovaná se na úkor žalobce ve smyslu a 2 , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“) bezdůvodně obohatila, neboť jí bylo žalobcem plněno z právního důvodu, který odpadl, a že je povinna žalobci bezdůvodné obohacení vydat ( obč. zák.).

Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované rozsudkem ze dne 4. března 2004, č. j. -56, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Postup soudu prvního stupně při vydání rozsudku pro uznání shledal v souladu s , 5 a

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná prostřednictvím svého zástupce dne 15. 6. 2004 u soudu prvního stupně dovolání, v němž namítla, že odvolací soud nerozhodl ve věci samé správně dle všech doložených skutečností. Napadený rozsudek odvolacího soudu navrhla zrušit.

Žalobce se ztotožnil s právním posouzením věci odvolacím soudem a dovolání navrhl pro jeho nepřípustnost odmítnout.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a a 4 ), se zaměřil na posouzení otázky, zda dovolání žalované obsahuje všechny potřebné náležitosti vyžadované .

Náležitosti dovolání stanoví , podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). O odstranění vad dovolání dbá soud prvního stupně postupy obecně vyplývajícími z a , které jsou zčásti modifikovány v Spočívá-li vada dovolání v tom, že neobsahuje určení rozsahu, v jakém dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tyto chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, popř. usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí opraveno ( ). Běh lhůty k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu prodlužuje pouze v případě, že dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (notářem). Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle a do uplynutí lhůty určené v , která je lhůtou propadnou (prekluzivní). Jejím marným uplynutím se uvedené původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet a dovolání musí za přiměřeného použití věty první o. s. ř odmítnout (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2003, sp. zn. , uveřejněné pod R 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

V posuzované věci byl rozsudek odvolacího soudu doručen zástupci žalované dne 15. dubna 2004. Posledním dnem dvouměsíční lhůty pro podání dovolání bylo úterý 15. června 2004 ( ). Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podáno u soudu prvního stupně osobně dne 15. června 2004, stalo se tak v poslední den lhůty pro podání dovolání. Dovolatelka v tomto svém podání sice dostatečně označila rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a rovněž v jakém rozsahu je rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním napadáno, neuvedla však v něm, z jakých důvodů dovolání podává (neoznačila nikterak dovolací důvody). Lze tedy učinit závěr, že uvedené dovolání vykazuje vadu, která brání pokračování dovolacího řízení. Protože dovolatelka byla již při jeho podání zastoupena advokátem, měla možnost doplnit dovolání o chybějící náležitost jen po dobu trvání lhůty k dovolání, tedy do 15. června 2004. V uvedené lhůtě dovolání doplněno nebylo a vada dovolání se tedy stala vadou neodstranitelnou. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 16. června 2004, č. j. -64, jímž byla žalovaná vyzvána, aby odstranila vady dovolání ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení, lze proto s ohledem ke shora řečenému považovat za nepřípadné.

Se zřetelem k výše uvedenému dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a a žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 4.880,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s , a , v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (, a 3 , v platném znění).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 21. září 2004

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu