Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 19/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně O. P., s. r. o., zastoupené, advokátem, proti žalovanému Ing. architektu Z. K., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 58 471 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočce v Táboře ze dne 26. září 2003 č. j. - 49, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 26. září 2003 č. j. - 49 potvrdil rozsudek pro uznání ze dne 24. dubna 2003 č. j. - 30, kterým Okresní soud v Táboře uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 471 Kč s 4% úrokem z prodlení ročně od 1. 11. 2002 do zaplacení a náklady řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém namítá nesprávné právní posouzení věci, neboť soud prvního stupně vydal rozsudek pro uznání, ačkoliv nebyly splněny procesní podmínky pro jeho vydání, protože zde nebyly podmínky pro uzavření smíru. Soud neprovedl dokazování za účelem zjištění skutkového stavu pro posouzení, zda smír není v rozporu s právními předpisy kogentní povahy. Podle dovolatele odpovědnostní vztah, z něhož žaloba vychází, není dán a žalovaný tak není v daném sporu pasivně legitimován. Z tohoto důvodu navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (, 2 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací soud názoru dovolatele, že odvolací soud postupoval v rozporu s právem, pokud nepřihlédl k jeho námitce o nedostatku předpokladu pro vydání rozsudku pro uznání spočívajícího v tom, že soud neprovedl dokazování, kterým by bylo zjištěno, že v dané věci není dána pasivní legitimace na straně žalovaného a nejsou tak splněny podmínky ve smyslu § 99 odst. 1 a 2 pro uzavření a schválení smíru, a tím rozhodl v rozporu s právními předpisy, nepřisvědčil.

Odvolací soud postupoval v souladu s konstantní judikaturou, neboť při vydání rozsudku pro uznání ( ) soud k výsledkům provedeného dokazování nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2001 sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 100) s výjimkou posouzení, zda vydání rozsudku pro uznání není v rozporu s kogentními právními předpisy. Soud vychází přitom z žalobních tvrzení. V daném případě z těchto tvrzení rozpor s kogentními předpisy nevyplývá, neboť tento rozpor nemůže spočívat v posouzení otázky nedostatku pasivní legitimace k náhradě škody ve smyslu ustanovení obch. zák., které má charakter normy dispozitivní.

Nastane-li fikce uznání podle , jak tomu bylo podle rozsudků soudů obou stupňů i v posuzovaném případě, je soud povinen také podle tohoto uznání rozsudek pro uznání vydat (srov. ). Pro fikci uznání byly splněny podmínky, neboť v případě nároku na náhradu škody podle obchodního zákoníku nejde o věc, ve které by nebylo možno ve smyslu a 2 uzavřít a schválit smír, nejde ani o věc vypočtenou v ustanovení a ani o řízení, které je podle koncentrováno ze zákona.

Podle uznání nebo fikce uznání soud rozhodne bez ohledu na to, zda jsou tvrzení žalobce podložena důkazy, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se jeví požadavky žalobce jako neodůvodněné (srov. např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M. . Komentář. I. díl. 6 vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, str. 581).

Lze uzavřít, že odvolací soud postupoval v souladu s konstantní judikaturou, přičemž ani z jiných okolností nedospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud České republiky je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta (účelně vynaloženým nákladem byl shledán sepis vyjádření k dovolání při předmětu řízení 58 471 Kč) ve výši 3.317,50 Kč /část dvanáctá hlava první bod 10 , , , , v návaznosti na a , kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč ( vyhl. č. ), tedy celkem ve výši 3.392,50 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. srpna 2004

JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu