Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1042/2004

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň-jih (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. května 2003, č. j. -22, výrokem označeným jako I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku částku 32.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení z částky 16.000,- Kč od 1. února 2000 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení z částky 16.000,- Kč od 1. srpna 2000 do zaplacení, výrokem označeným jako II. zamítl žalobu co do úroků z prodlení ve výši 2 % z částek 16.000,- Kč od 1. února 2000 a od 1. srpna 2000 a výrokem označeným jako III. rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. prosince 2003, č. j. -41, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, tj. ve výroku označeném jako I., pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku 16.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. srpna 2000 do zaplacení (výrok označený jako I.), změnil jej ve výroku označeném jako I. tak, že co do částky 16.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. února 2000 do zaplacení žalobu zamítl (výrok označený jako II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok označený jako III.). V měnícím výroku (označeném jako II.) odvolací soud dovodil, že nárok na zaplacení nájemného za druhé pololetí roku 1999 je promlčen a že v důsledku vznesené námitky promlčení nelze žalobkyni částku 16.000,- Kč s příslušenstvím přiznat.

Proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu, tj. měnícímu výroku a výroku o nákladech řízení účastníků, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). V dovolání uvedla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítla, že měla v úmyslu žalovat nezaplacené nájemné za první a druhé pololetí roku 2000, které nebylo promlčeno, avšak omylem v žalobě uvedla, že jde o nájemné za druhé pololetí roku 1999 a první pololetí roku 2000. Soudy se však vůbec nezabývaly „rozporem mezi skutkovým tvrzením žalobce a petitem žaloby, nepoučily žalobce o tomto rozporu a ani mu neumožnily tento rozpor vysvětlit a odstranit“. Přitom šlo o vadu, která měla být podle názoru žalobkyně odstraněna postupem podle Navrhla, aby dovolací soud zrušil (v napadených výrocích) rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil (v tomto rozsahu) tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání mimo jiné uvedl, že napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč; proto – s odkazem na ustanovení – navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení Poté se zabýval otázkou přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V projednávané věci odvolací soud rozhodoval o odvolání žalovaného, jež směřovalo proti rozsudku, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 32.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o něm dvěma samostatnými výroky – výrokem označeným jako I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil co do částky 16.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 1. srpna 2000 do zaplacení a výrokem označeným jako II. jej změnil co do částky 16.000,- s 10 % úrokem z prodlení od 1. února 2000 do zaplacení tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl. V řízení o nároku obsahujícím dělitelné plnění došlo tedy k rozštěpení uplatněného práva na dva nároky a dovolatelka – podle obsahu dovolání – brojí pouze proti měnícímu výroku napadeného rozsudku, ohledně něhož by mohlo být dovolání přípustné podle Bylo-li však tímto výrokem rozhodnuto o částce nepřevyšující 20.000,- Kč, nelze dovodit přípustnost dovolání z ustanovení , neboť ustanovení to vylučuje.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud – bez nařízení jednání ( věta prvá ) – dovolání podle ustanovení a odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a a žalobkyni, která po procesní stránce zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.725,- Kč ( , , ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 30. srpna 2004

JUDr. Miroslav Ferák, v.r.

předseda senátu